24 hodin chovatelkou šneků

Tak už mi na stole nestojí akvárko. Šneci jsou zpět v divočině. Ale těch 24 hodin v jejich společnosti stálo za všechny ty nevypracované otázky a neprocvičené TSP :-)

Včera večer, když jsem dopsala článek, chvíli jsem se šneky kochala, ale pak mi Pája zhasla. Na akvárko dopadaly odlesky pouliční lampy a silueta šneka přicuclého na skle byla stále fascinující. A pak jsem se šla učit psát azbuku :-D (pokusím se o tomto napsat článek, ale až posléze).

Ráno jsem šnečky opět zavlažila, přihodila trochu pampeliškových listů a usadila je (akvárko) na stůl. Při snídani se u nás doma většinou čte. Maminka vytáhla detektivku, tatínek Robinsona, Píšek Den trifidů a já...no, já jsem sledovala šneky :-) a tak to bylo po celý zbytek dne. Mezi sousty jsem jásala nad tím, jak se šneci cpou.

Nechtěla jsem je pojmenovávat, ale nějak jsem jim říkat musela. A tak jsem tomu, který šplhal po stěnách akvárka a na šneka se pekelně rychle pohyboval, přiřkla jméno (tak jsem je přece jen pojmenovala) Rychlík.

Ten, který nechtěl vylézt z ulity a dělal ze sebe mrtvého šneka, byl prohlášen za Lenocha.

Nevěřili byste jak jsou šneci příjemní na pohled. Slabší povahy si odmyslí slizkost a můžou se mnou žasnout nad propracovanou hrou svalů a silou šneka, který si na zádech tahá celý dům. Způsob jakým si posunují potravu do úst (?), dokonce jde vidět jak to sousto putuje někam dál za tu část s tykadly. Prostě se tam provlní taková kulička a šnek žužlá dál.

A do toho ta tykadla! Dokáže je úplně zatáhnout a nebo taky vytrčit na neuvěřitelné vzdálenosti. Je to zvláštní pocit, když na vás chmatá šnečí tykadýlko. Měla jsem chvíli obavy o Lenochovo zdraví. Narozdíl od Rychlíka se nijak neprojevoval. Ale stačilo ráno zarosit šnečín, přistrčit mu pár pampelišek a už se živil :-) Je ho pěkný kus oproti Rychlíkovi, ale ten se ho snaží dohnat, protože se cpe jako nezavřený. Za malou chvíli dokázal sprášit skoro celý kousek jablka, který jsem jim tam dala na uvítanou.

No a pak jsem "to" spatřila. Takové oslizlé, tmavé, tenké, dlouhé...co to může být? A pak mi to došlo. Normální šnečí bobek. Do té chvíle jsem si nemyslela, že šneci nějak vylučují. Hodiny biologie ve mně zrovna otisk nezanechaly a tak jsem chvíli žasla. Můžete žasnout se mnou.

Pak jsem se vrhla na normální povinnosti, ale moc jsem se jim nevěnovala. Pohled se mi neustále stáčel ke šnečínu a jeho obyvatelům. Lenoch se začal trochu projevovat a popolezl na šutr, kde to teda zabalil a dělal mrtvého brouka. Zato Rychlík slídil po akvárku, hledal kde by co sezobl, kudy by prchl a tak podobně. Zajímalo mě, jestli umí šneci plavat. Toto jsem sice nezjistila. Ale, že mají rádi vodu to bylo jasné hned.

Nebudu vás už moc zatěžovat výkřiky fascinace a obdivu. Opravdu jsem jimi strávila téměř celý den. Kolem poledne jsou šneci nejlínější a nic moc se jim nechce, ale k večeru začali ožívat a tvářili se, že by něco sezobli. Než abych jim nosila další listí, radši jsem se rozhoupala ke kroku, který jsem odkládala jak jen jsem mohla - odnesla jsem je ven.

Transport se neobešel bez "zajímavostí". Flegmatický Lenoch byl zvednut i s kusem hlíny a vysazen na trávu. Sotva ucítil čerstvý vzduch, začal tykadly zkoumat okolí. Zato s Rychlíkem byla větší práce. Že by se mu zrovna chtělo ven, to se říct nedá. Nakonec jsem jej musela z akvárka vyšoupnout i s kamenem, na kterém seděl (nebo ležel?). A spolu s ním i "jezírko". Nakonec se rozhoupal a jal se plížit pryč. Lenocha však zaujala vodní plocha a před definitivním sbohem, se rozhodl pro koupel.

Dřepěla jsem tam s nima dobrých dvacet minut a pozorovala, jak si to slizí k novým zítřkům a příležitostem. Kousek od tújí mi dali tykadlama definitivní sbohem a zmizeli v porostu.

A píseň na dobrou noc či pro dobrý den, od Jarka. Na klip se nedívejte, stačí pustit jako kulisu k prohlížení fotek ;-)

"Byl jednou jeden šnek. Šíleně se lek. Nikdo už dnes neví, čeho se tak zjevil, že se dal hned na útěk. Přes les a mýtinu. Rychlostí půl metru za hodinu. Z ulity pára, ohnivá čára, měl cihlu na plynu. Ale v jedné zatáčce, tam v mechu u svlačce, udělal šnek chybu, nevyhnul se hřibu, nevyhnul se bouračce, hned seběhl se celý les. Dali šneka pod pařez. Tam v tom lesním stínu, jestli nezahynul, tak leží ještě dnes, jééé. Kdyby použil vůz, vůz, anebo autobus, autobus, nebylo by nutné zpívat tohle smutné, smutné šnečí blues..."