Bylo jednou jedno císařství (už ten začátek napovídá, že hrdloužu). Přesněji, byla to doba adoptivních císařů na římském trůně. Na tom trůně zrovna vysedával filosof Marcus Aurelius. Ten nebyl jenom císařem, ale i otcem. Jeho syn byl pořádné kvítko. Jmenoval se Commodus. A protože si s ním chudák tatínek Aurelius nevěděl rady, zavíral ho do skříně. Aspoň měl klid na filosofování.
Jednou tak šel po paláci místní konzul a najednou vrazil do skříně na nožičkách (hádejte, kdo to byl). Velice se tomu divil i neváhal a zeptal se císaře, cože to je za vynález. Unavený císař jen zamumlal, že to je "komodus." Konzul se chtěl císaři vyrovnat a tak zadal svému truhláři za úkol přidělat všem jeho skříním nožičky. Před sousedy se vychloubal, jakouže to má úžasnou skříň, přímo podle císařské módy. Samozřejmě, že nikdo nechtěl být pozadu a tak se nožičkové skříně šířily po Římské říši jako lavina.
Mezitím malý Commodus vyrostl. Zavírání do skříně mu ale moc neprospělo. Na trůně projevoval stejně jako v rodném paláci, cituji z učebnice:
"...po Marcu Aureliovi usedl na trůn jeho nehodný syn Commodus"
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)