Psychologie

...aneb výlet do hlubin mysli čekající dívky.

Je středa, vžijte se do toho. Venku je opravdu hnusně. Jste uprostřed posledního týdne před svaťákem. Máte toho plné brýle (kdo nemá brýle, tak toho má plné kecky). V knížce se vám rozpadla vazba a navíc jsou v přehybech bublinky. Nervy, vztek. Řešení problému.Už od pondělí se těšíte na středeční večer. Vernisáž, ale hlavně přítomnost MMM. Po návratu na privát zobnete banán stvarohem, hodíte do tašky věci a letíte na nádraží.

Po dvou kilometrech rychlé chůze, zastávka nadohled, tam autobus. Bez přemýšlení nastupujete a jedete. Malá holčička vás půlku cesty mydlí do hlavy. Její babička spí. A vy jste pacifista a malé děti nebijete. Po příjezdu do Z. zjistíte, že jste dorazili o deset minut dříve (v 18:00). Nevadí, můžete si za to sami a tak trpělivě čekáte. Usmíváte se a procházíte po nádraží.

18:10 domluvený čas schůzky. Vyhlížíte MMM, ten nikde."Třeba mu ujel trolejbus, šak on přijde"


18:15 "to je dobrý, pět minut je v pohodě, třeba ještě instaluje"


18:20 "kde vězí?" místo procházení zastavujete u sloupu a hledíte směrem, odkud by mohl přijít. Úsměv se vytrácí.


18:25 "co s ním je?" v MP3 si pouštíte Nirvánu a začínáte se šklebit.


18:30 "no nic, tak mu zatelefonuju" naštvanost dostupuje vrcholu, ruce jsou založeny na hrudi, stojíte opřeni osloup, úsměv zmizel neznámo kam a to na hodně dlouhou dobu. V uších řvou Korpiklaani.

18:32 se vás dotknou něčí ruce. MMM...radost tak nějak nepřichází. Omluva přijata, zpoždění mělo svůj důvod...ale stejně.Zlobit se přestanete až po začátku vernisáže, v sedm.

Tak, musela jsem se o to podělit se světem. Moc často se nezlobím, hlavně ne kvůli takovýmto prkotinám, ale všechno se za ten den tak nějak sešlo, že jsem byla opravdu hodně odtažitá a nemilá.

Co se děje s Váma, když čekáte? Čekáte vůbec někdy, někde? Všimnete si třeba dalšího čekajícího? Povídejte, přehánějte ;-)

Komentáře

2 ET | 13. května 2010 v 20:26 | Reagovat


Tyhle situace mě vytáčí do běla. Nezuřím na povrchu, ale vnitřně a s daným člověkem se pak bavím velmi odměřeně. A hrozně dlouho mi trvá, než si mě udobří :)
Takže jako palec nahoru, žes to ustála a výstavu si užila už v dobré náladě!
3 Pája | Web | 13. května 2010 v 21:04 | Reagovat


Co mají dělat ti, co nemají kecky? Existuje rovnice y-x=n→mmh. Budiž ypsilon osoba a iks kecky. Potom nám výsledek říká, že daná osoba není pacifista a nemá ráda malé děti, z čehož plyne ememhá. Malá ..... holčička. (Příště nebudu tak hnusná, ale hledala jsem si Korpiklaany a mám takovou agresívní náladu =)
Ohledně čekání jsem trpělivá. Ovšem jen do chvíle, kdy mě to přestane bavit. Stopáž té chvíle je různá. Potom odcházím. Zpoždění bez omluvy v době mobilních telefonů je vždy chyba druhé strany, kterou netoleruji. Takzvaně ať se snaží.
4 Kaunaz Isa | E-mail | Web | 13. května 2010 v 22:01 | Reagovat


Jodid tohle vyrešil už hodně dávno. Jediné, na co čeká, je vlak.

Ovšem nejspíš bych měl pronést něco jako "on za to určitě nemůže"

Shodou okolností jsem zrovna dneska potkal pár členů pubertální mládeže. Zvažuji odchod z pedagogické fakulty
5 Modrooká | Web | 13. května 2010 v 22:19 | Reagovat


když čekám, snažím se vypadat, že vůbec nečekám

když vím, jak dlouho budu čekat, nevadí mi to (můžu si čekací dobu naplánovat jak chci a třeba i něco hezkého zažít )

když čekám na někoho někde a on nepřijde v domluvenou dobu obvykle ho a) hodně dlouho omlouvám všemožnými výmysly co se tak mohlo stát b) pokud to trvá už moc dlouho začnu se o něj šíleně bát (to mu pak třeba i telefonuju)

když mam den blbec doslova mě na**re i pár minut
6 ovesná vločka | Web | 15. května 2010 v 17:44 | Reagovat


[3]: jo no, ale když ta druhá osoba nemá kredit, tak je jí ten mobil k ničemu...
7 ovesná vločka | Web | 15. května 2010 v 17:45 | Reagovat


[4]: běda ti, odchod z pajdáku se zamítá kdo by pak tu mládež učil? Rostla by tu jako dříví v lese...a kdo to má pak kácet?