Pátek

...a sobota nezničí jen robota. Ha, ha, ha :-) Trošku rozvláčnější povídání o mém slavném maturování. A snad už to bude poslední článek týkající se tohoto upa supa tématu.

Páteční ráno začalo pro mě už v pět. Nuceně, musela jsem ještě instalovat. Sprcha, bez čaje (katastrofa) s jogurtem (má záchrana). Ještě spánek :-D pak už podpatky, sukně, rolák (maskování, hihi) a šlo se. Televize odtlačena a odnesena před ateliér, zkouška noťasu a propojení obrazovek, prosba na kolenou o vyleštění skla, neb už jsem musela běžet. V místnosti s jídlem (obyčejně používaná jako pánská šatna do TV) konečně hrnek čaje...mátového, černý neměli. Ani jsem si ho nestihla vypít neb jsem si v 8:15 tahala otázku do technologie.

Vy, mí drazí, kteří věříte v moc pozitivního myšlení a v schopnost myšlenkou ovlivnit výběr otázky, dále raději nečtěte. Přišli byste stejně jako já o iluze :-) Protože i přes usilovné mumlání dvacet-čtyři (teplota chromatičnosti a Sudek s Koudelkou), dvacet-čtyři jsem si vytáhla 25...o kousek vedle, ale...byly tochemikálie. Největši technologické peklo. Na potítku jsem si užila půlhodinu usilovného vypisování. Mezitím jsem se ale ještě stihla smát na drahé třeťáky (měli bojový úkol nás zvěčnit) a ksichtit se na Honzíka, který seděl na židličce a sledoval, jestli ze mě udělají vločkovou kaši nebo ne. Ale pak přišla řada aj na něho, ten lump si vytáhl fotografické doplňky...no, neuškrtila jsem ho, ale měl namále :-D Nakonec jsem jim to tam odvykládala, víc času mi zabraly naštěstí dějiny fotky (Veronika Bromová, Polák-Jasanský a spol.)

Pak jsem si konečně dopila čaj, zjistila, kdy a kde si tahám další "los". Sezobla jsem chlebíčka, vyslechla, si: "ty, magore" (jak překvapivé) a šla sem do dějin. Místo králíka z klobouku jsem vytáhla zajíce v pytli. Nepomohlo šeptání devatenáct, devatenáct (impresionismus a postimpresionismus). Z pytle vylezla desítka - opět ďábelská otázka. Raná gotická socha v Evropě a raná gotická malba, s důrazem na Itálii a Giotta. Naprosto "úžasňoučké". Úsměv trochu povadl, ale když sem zjistila, že se předseda při mém výkladu usmívá, začala sem se smát taky.

Pak opět zjišťování, kdeže je loterie teď. Byla jsem obviněna z toho, že nejsem pořádný maturant, když ani nevím, kde mě budou mučit příště. Po výborném ovocném košíčku (díky paní kuchařky) jsem vtrhla do angličtiny. Teď bych mohla být kapku nakvašená (mé ženy, pokud to tu čtou ví o čem mluvím), protože jsem byl obtěžována zařizováním maturitního večírku. Ano prosím, slyšíte dobře, těsně před maturitním úpěním byla jsem nucena vymyslet jak to udělat s kytkama a spol. Měly štěstí děvy lepé, že jsem byla v dobrém rozmaru, jinak by byly vyfackovány.

A opět jsem šeptala dvacet-pět, dvacet-pět (British and American literature) a zase nic, prostě devítka (nejsem si teď jistá), každopádně to byl Travelling. Celá debata se ale stejně stočila k Masaryčce a k tomu, jestli je tam čeština opravdu jen jednooborová nebo víceoborová :-D při pití piva v Grandu s oborovýma, mi řekla paní S., že se jenom smála, protože přísedící po první větě už psala jedničku (ano, jsem na sebe hrdá!).

A jako třešinka na dortu na mě čekala češtinka. A já pořád ještě věřila v sílu mysli, ale kdeže...prdlasjna druhou místo vzývané dvacet-pětky (oblíbený autor - Jack Kerouac) jsem si vytáhla číslo, opět mě paměť klame, ale asi 15? No prostě Světová literatura 1./2 dvacátého století opravdu chuťovka, hlavně díky "hemingwejovi a remárkovi" které si ustavičně pletu. Bodem navíc mi byl Thomas Mann s jeho Kouzelným vrchem, kdy jsem donutila češtinářku říct její větu: "ou, to jsem nevěděla" protože (mluví Ovesná vločka nejlepší kvality): "je pravděpodobné, že z této knihy čerpal inspiraci Haruki Murakami ve své knize Norské dřevo a také se tam o ní několikrát zmiňuje."

Malé soukromé vyhlášení, vstup pouze pro foťáky maturanty, slova na informace skoupá: "prospěla, prospěla, prospěla, prospěl" Pak obhajoba, no dejme tomu, ale kniha s vlastními verši, vlastními fotografiemi, většinou vlastního těla se líbila a to je pro mne důležitější než výstavní soubor. Kytička od MMM (žlutá, voňavá frézie - s rolákem vypadala báječně) a pak oběd (jogurt a houska), koupě "květynky" a brýlí, co vypadaly jako žaluzie, pro naše milované oborové guru. Pivo v Grandu, kde obsluhovali snad studenti univerzity třetího věku, ale i ti by byli rychlejší. A nakonec oficiální ukončení se spoustou proslovů, dojemným loučením s těmi profesory, kteří jdou do důchodu a vědomím, že jedenáct lidí to nedalo a v září si ještě užijí.

Dostala jsem knihu, krásnou, o malířství...a víte, který malíř je jmenován v ochutnávacím výcucu na zadní stránce? Můj "milovaný" Giotto, kterého jsem si vytáhla v dějinách :-D od pěti módní přehlídka, z té jsem teda moc neměla. Chudák John Lennon (chlapec na plakátu) se bude červenat ještě dlouuuho, ale odměna za maturitu, je odměna za maturitu :-D já vím, tajit ftipnost výroku je trestné, ale pravda je pravděpodobně nezvěřejnitelná, zneuctění školní půdy se trestá :-D

be continued

Neb dlouhé články jsou zlo nejzlejší...sice písmenek přečtete stejně, ale pro ten pocit :-D