...odmaturovala mi má Žena. Už je velká. Od dneška definitivně. Upadám do smutku a to jsem prosím maturantka čekatelka. Dnes v noci nebo zítra ráno taky očekávám rozhodnutí o tom, jestli mou alma mater bude Masaryčka či nebude, ale toho bohdá, doufám, nebude aby nebyla.
Každopádně, poslouchám Sluneční hrob...chci se schovat a taky sem dneska nepotkala žádného mezigalaktického stopaře. A tak jsem jen prohloubila svou pověst magora. Nejsem si jistá, jestli mě ten řidič příště ještě sveze. Ale ručník byl užitečný. Jako stínítko proti slunci v autobuse přímo ženiální.
Nic moc zajímavého jsem vám neřekla, přiznávám...s blížícím se termínem maturitky klesá kvalita článků i hladina nadšení v mé krvi. V pondělí jsem ještě byla schopna s veselou tváří pumpovat štěstí a energii do trpitelů. Teď už to nezvládám pumpovat ani do sebe.
"Co se to se mnou děje?"
tato věta je životu nebezpečná, obsahuje asi hektolitr ironie
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)