104.den

Trocha toho silvestrovského juchání. Adventní věnec k tomu patří, protože tu chudák byl na Vánoce s Jodidem sám a zasloužil si trochu toho obdivného kochání a olupování vosku ze svíček.

"Milý táto, jak vidíš, hrníčků není nikdy dost!"

PF 2014

Víme, co říkáme ;-) Jodid a vločka

31.den

Z pohybových aktivit nabízených v rámci tělocviku jsem si zvolila nordic walking, což je chůze s holemi. Vcelku legrace sledovat, jak jde tímto způsobem patnáct lidí za sebou. Už v předchozím studiu jsem si tento předmět zapsala, protože se mi líbila místa, kam jsme vyráželi. A ani letos jsem nebyla zklamaná. Na začátek sice děsná fuška vylézt do obrovského kopce, ale ty rozhledy, co následovaly, ty byly krásné. Jen mě mrzí, že já, která jinak všechno fotím šikmě, jsem "narovnala" velmi vykřivený komín.

Šikmý komín v Maloměřicích.

Bývalý lom a kus Brna v dáli.

30.den

Naše rostlinstvo v okně. Ještě chvíli bude mít dostatek světla i relativní tepelnou pohodu. Pak bude přesunuto do vnitrozemí. Kvetynkám mráz nesvědčí.

29.den

To se tak zpod skloněných stromových větví ozývají rány.  Ale než se člověk dostane k rozdávání ran, musí se naučit kroky.

Krok sem, krok tam, co já s mečem udělám.
Ne, ten není můj.

28.den

Výlet na jih. Potřást pravicí Jodidově babičce a pak zase zpátky. Domů, do Brna.

Kraj někde před Břeclaví.

27.den

Jsou dny, kdy je třeba stůl rezervovat. 

Dýňová polévka

Podzim znamená dýně. Pro mnohé jen ty vyřezávané, pro mě hlavně ty na talíři. A taková dýňová polévka od maminky, to je radost největší. Ale dostat z maminky nějaký recept, to je úkol hodný nadčlověka, tedy mé milé sestry (díky, Pájo). Pokud máte obavy, že příprava bude příliš komplikovaná, klidně je odhoďte. Žádné kokosové mléko, pomerančová kůra či muškátový oříšek.

26.den

Když už jsem jednou vymámila dýňový recept a věděla jsem, že dýně z domova uzmutá je na okně tak smutná, vrhla jsem se do přípravy chutné krmě. Pokud budete chtít, recept naleznete zde. Doporučením budiž fakt, že chutnalo i Terce, která se jen tak s něčím nespokojí a vůči novým pokrmům je mírně nedůvěřivá. (Přidala si ;-) )

Cílem je upatlat co nejvíc nádobí.

25.den

Když jsem se vrátila z Prahy domů, čekala na mě jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Druhá matrace. Ač se nijak nebráním spolubytí s Jodidem, mačkání se ve dvou osobách na 90 centimetrů široké matraci jsem měla za celý rok přespávání v různých domácnostech tak akorát. Teď už jen listopadový rošt a v prosinci budeme majiteli celé postele. Sláva!

24.den

Koupila jsem si novou psací potřebu. Bombičkové pero. Drží se jedna báseň, ani mé prsty ztýrané z výroby rozbušek neprotestují. Dokonce i Pavlínce se líbilo. A to natolik, že mi s ním opsala maminčin recept na dýňovou polévku.

23.den

A je tu opět oblíbený pátek ve škole. Tentokráte byl zpříjemněn oříškovým kafem z termosky od Zeldy a svačinou z mé dílny. Jak to kafe na mě působilo, můžete vidět na fotografii. (Ne, vůbec nemáme šikmé stolečky v naší prehistorické učebně.) Nebo se zeptat Páji, za kterou jsem jela po škole do Prahy. I po velmi dlouhé cestě jsem večer seděla na karimatce, nadskakovala a rychle hovořila.

Oříškové, víme?

22.den

Když si "synáček" chystá večeři a je ochoten se podělit.

Jen tak naokraj

21.den

Včera jsem snídala na Špilasu, dneska s KISKem. Součástí Motivačního kurzu totiž byla i vědomostní soutěž pro družstva a já byla čirou náhodou členkou a mluvčí toho vítězného. Jakožto cenu jsme získali šanci snídat s modlami KISKu ;-) Dala jsem si holandský toust, seděla vedle šéfa šéfů a princezny Zeldy. Aby nedošlo k omylu, chlapec s buřinkou není princezna Zelda, i přes to, že princezna je spíš princ.

20.den

Základem každého dne je pro mě snídaně. To už víte. A snídaně na krásném místě ve společnosti milých lidí vám zpříjemní ještě několik dalších dnů. Dovolte, abych vám "představila" sestavu, jež se zúčastnila Snídaňového šáňa na Špilasu.

Hezký den, přejeme.

19.den

Kolaudace nového sídla KráKá. Dalo by se říci komorní akce oproti jiným sessions, které jsme kdy pořádali. Pár exemplářů už patří k pracujícím, někteří z této množiny jsou zahrnuti ještě v množině studentů. A tak se chodí spát před půlnocí...

18.den

Mírně usměrněný chaos. Nevadí, že spíme dva na jedné matraci, hlavně, že jsme přestěhovali tu mrchu skříň. Ve třech jsme ji neunesli, pak ji Jodid vzteky málem roztřískal. Načež Kalamita vyrazila pro kamarády a my jsme s Jodidem té skříni odmontovali dveře. A ejhle, najednou ji unesli dva chlapi. Ty dveře jsou totiž s extra vrstvou dřeva. Té růžové stěny se pokusím co nejdřív zbavit...

17.den

 

Za touto fotkou je příběh utopeného stanu v Krnově a deště, který odplavil BPA. Tentokrát jsem ale měla štěstí. Počasí bylo sice chladné, ale krásné. Skřeti a trpaslíci se v bitvě o Morii střetli už po jedenácté a já měla možnost fotit tolik, co čočka dovolila. Ta smečka nahoře nakonec trpoše a předehřáté konzervy (večeře=elf) porazila. 

Sláva Nasraným slunkám!

16.den

A zase domů. Sotva jsem ve dvě ráno dourovnala bedny tak, aby nám zavazely méně než strašně, už jsem vstávala do školy a pak s taškou na rameni seděla v autobuse z Přerova domů. Ten dým vpravo neznamená, že hoří, ale že začala topná sezóna. A tak se nechám překvapit s jakým vynalézavým sajrajtem v kotli se sousedi letos vytáhnou.

15.den

Dnešek se stal dnem stěhovacím. Sláva Kalamitě. To je, pěkně prosím, slečna s dodávkou a ochotou přestěhovat můj neskromný majetek z vísky na Valašsku do Brna. Už tu možná padla ta věta o čtyřech bednách s knížkama, dvou taškách s oblečením a bednou jídla. No, tak tomu je záhodno přidat rozložený stůl (Kráva Beáta opět na scéně) a skříň.

Zastávka na ostře sledované benzínce.

Motivační kurz

Marně přemýšlím, jakou formu pro tento příspěvek zvolit. Jestli tu na velikonočního beránka, nebo bude muset stačit srnčí hřbet? Strávila jsem totiž pár prima dnů se svými kolegy (čti spolužáky a spolužačkami) a našimi kantory na Motivačním kurzu.

14.den

Fotografie vám možná bude připadat snídaňová, ale skutečnost se blíží pozdně odpoledním hodinám, neb onu zázračnou rouru, tubu, pixli od Mixitu jsem si vyzvedávala s Jodidem. A toho jsem po noční  opravdu nechtěla budit jen proto, aby si se mnou udělal výlet do Sklizena u Semilassa. Já vím, mohla jsem jet sama, ale to velkoměsto mě děsí ;-)

Díky, Pájo.

Překvapila svou velikostí.

13.den

Den by měl začínat snídaní, alespoň ten můj. Jinak hrozí, že budu nevrlá, protivná a do hodiny možná i na zemi, neb sebou švihnu z nedostatku živin. Tento den začal naprosto ideálně, tedy pomalu.

12.den

Den návratu zmotivovaných členů KISKu. Kdybych zapomněla, jak se jmenuju, stačilo se podívat do zrcadla nebo na svou hruď. Nedivte se, že je každé písmenko jiné. Jedno každé má svého vlastního autora, od kterého jsem jej vyzískala za zodpovězení zvídavého dotazu. (Co piješ? Odkud jsi? Zmrzlina?)

11.den

Druhý den Motivačního kurzu se nesl ve stejně slunečném a akčním duchu jako den první. Zrychlený průchod studiem a spousta zajímavých workshopů. Velmi přínosná byla i necenzurovaná debata se staršími studenty a studentkami o záludnostech našeho oboru. A ne, nejsme sekta, jak si mnozí myslí (mrk, mrk).

10.den

KISK umí zařídit spoustu věcí. Třeba počasí na Motivační kurz v Křižanově. Stejně jako příjemnou pochodovou rozcvičku před "bootcampem", kterému jsme byli následně vystaveni. Na snímku níže máte možnost popatřiti na lidské mravence, mé ctěné spolužáky. 

Bylo nás něco přes čtyřicet a můžu pyšně tvrdit, že si pamatuju jména minimálně patnácti až dvaceti exemplářů. Hurá!

Slunce buší na mou duši

Koleno kolenaté mělo takový nápad, že vzhledem k nedostatku slunečního záření, který nás teď (podzim, zima) čeká, by bylo fajn najít si alternativní zdroje. Jedním z nich může být to, že si denně budu znamenat, co mě potěšilo, nebo čím jsem někoho potěšila já. Každý úsměv se počítá :-)

9.den

Původně se tu měla vyskytovat fotografie stěhovací dodávky a spousty beden. Jenže veškeré stěhovací vozy i jejich řidiči či řidičky se nacházely v jiných částech vesmíru a tak jsem mohla zachytit tento krásný výjev.

Jodid spící.

8.den

Těžko se tomu věří, ale já opravdu chodím do školy. I když jenom občas a trochu. V pátek si to však vynahrazuju. Dnes byla největším zážitkem tříhodinovka s panem Š. 

Tempo jeho řeči se kadencí blíží kulometu.
A to mi vyhovuje.

7.den

Možná vám budu připadat jako strašná materialistka, ale je mi to fuk. Když si mám totiž vybrat mezi onou nálepkou a valchou, je materiální pračková jistota jasnou jedničkou.

Jmenuje se Antonie.
Říkám jí "Toničko",protože pere jedna báseň.

6.den

Měla jsem dnes vzácnou návštěvu. Tento a mnoho dalších kanálů jsme během dne překročily. Maminka, Pája a já. 

My tři.
Čí boty jsou asi čí?

5.den

Hádejte třikrát, co se skrývalo v balíčku, který mi dnes Česká pošta milostivě vydala.

4.den

Dnešní den by se dal shrnout jen jedním slovem: FRONTA. 

Tato byla na šalinkartu a jiná zvěrstva.

3.den

Dveře do bordelu? Ale kdepak, to je jen vstup do svatyně, kde stačí něžně strčit do pákové baterie a hle! Z kohoutku hned teče teplá až vroucí voda.

2.den

Začalo to Šnegem, kdysi dávno ;-) a díky němu (a Páji) jsou to dnes přesně tři roky, co Jodid a ovesná vločka patří k sobě.

1.den

Nadšená "užzase" prvňačka vločka hlásí, že do nového školní roku vykročila tou pravou pravou nohou.

Neúprosný zákon

Klub

Cho a Zetor

...aneb Můj první pokus o animaci.

Co se děje na jaře?

Mění se vzhled světa. Za okny k tomu zimnímu, tady k tomu jarnímu. Doufám, že se vám zeleň a barva Echinacei líbí. (Já vím, říkám si o pochvalu ;-) ) Taky si mnozí libují ve dnech volna.

Velikonoční nadělení

Původně jsem chtěla psát nadílka, ale poté, co jsem ráno pohlédla z kuchyňského okna na budku hlavního uzávěru plynu, nemůžu být tak eufemistická.

Kuřata na sněhu

Tak jsme s maminkou aktualizovaly velikonočně jarní výzdobu:

Rohádka

Možná si vzpomenete, jak jsem si tu stěžovala na matinky, kterým se nechtějí pohádky vymýšlet. No, ano, správně. Když jsem s nimi tehdy diskutovala, má neutišitelná a ústa nedržící fantazie po nich hodila několik nápadů. Včera to přišlo. V nestřežený okamžik, kdy jsem si nad škrcením rozbušek vesele prozpěvovala, ozvala se kolegyně, zda bych nějakou pohádku nevymyslela a nenapsala. Já v dobrém rozmaru jsem kývla, i když je to proti všem mým morálním přesvědčením, o výchově nemluvě. 

Možná jsem si myslela, že vytvořit pohádku je hračka. Ono, já ji u toho pásu měla vymyšlenou raz dva, ale než se dostala chudinka na papír, to byly hotové galeje. A ne, nejsem s ní úplně spokojená... on totiž Zubáček stejně špatně skončil. Jeník si zuby natolik zuřivě drhl, až Zubáčka roztřepil a na smetiště vyhodil. 

"Spoileeeers," said Doctor Who.

Oxymóron

Dřevo z prken

Setkání pruhů

bloudících v kruhu

oknem ven 

                sem

sten

.

Dnes v noci

...atakují mě rýmy.
snažím se uplavat
         (něco jako severská krymi)
snad příště

          ...až budu štrykovat.

Nejlepší dárek k narozeninám

Popovídat si

Neřku-li přímo podebatovat. To bych moc potřebovala. Nejen o nesmrtelnosti chrousta. Třeba o smrtelnosti. O stáří. O nemocech. O pesimismu. O tom, že z nás budou trosky toho, co teď nazýváme sebou. Že stárnutí milovaných je dvojnásob těžké. Hlavně pro mě, když mi mléko ještě teče po bradě, i když mi říkají, že vypadám starší. (Au, au, moje ego, moje ego.) Mám jen jednu radu, kašlete na vzdělání a literaturu, budete vypadat mladší.

Kdo příliš z davu intelektem ční, ten je dítko protekční.

Já to věděla

Že na dně hrnku s průduškovým čajem bude ležet poloutopený optimismus. Vedle něj se flákala energie a chuť do života.

Pod peřinou

Ano, přátelé, přesně tak trávím tyto požehnané únorové dny. Venku se střídá mráz se sněžením a oblevou a tady se střídá smrkání s kašlem. Nejen všemohoucí (omlouvám se za tolik duchovna, ale viděla jsem asi dvacet dílů Mashe najednou a otec Mulcahy se člověku dostane pod kůži) ví, že ten kašel je častější. Tímto vyjadřuji upřímnou soustrast všem, kdož se mnou za dlouhých nocí bděli, zatímco já se pokoušela vykašlat plíce. Byla jsem u lékaře a mohu říci jediné: 

Doktor léčí, příroda uzdravuje.

A už mi to zase začíná

Tedy skoro, ale už se to blíží. Pokud chcete vědět co, tak se zeptejte mého bankovního účtu. 

Bublifuk pátrá

Vánoce s knihou

Tak by se daly definovat vánoční svátky v naší rodině. Pohoda, klid, čaj a knihy, spousta knih. K neodmyslitelným součástem vánočního úklidu u nás patří dělání volného místa v knihovničce. Víme proč.

Berličky mé paměti

Byly doby, kdy jsem si strašně moc chtěla psát deník. Většinou to bylo pod vlivem dívčí literatury, jmenovitě Princezniných deníků (wiki). Pokud hledáte kvalitní kompenzaci za Lenku Lanzovou v knihovničce vaší dcery, můžu sérii Meg Cabotové jen doporučit. Začínalo to slibně. Koupila jsem si krásný sešit v pevné vazbě a na první stranu se podepsala.