Když jsem se vrátila z Prahy domů, čekala na mě jedna z nejkrásnějších věcí na světě. Druhá matrace. Ač se nijak nebráním spolubytí s Jodidem, mačkání se ve dvou osobách na 90 centimetrů široké matraci jsem měla za celý rok přespávání v různých domácnostech tak akorát. Teď už jen listopadový rošt a v prosinci budeme majiteli celé postele. Sláva!
A že byl Jodid šikovný, rozhodla jsem se mu udělat radost. Upekla jsem muffiny (s malinovou marmeládou od maminky) a přivezla mu je až do práce. Radost nadruhou, když jsem viděla, jak mu svítí oči.
 |
| Podzim jedna báseň. |
 |
| Sladěno a vyladěno. Pixle s muffiny a já. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)