Netušíte, co to slovo znamená? Napovím Vám, je to citoslovce. Která věc/člověk/činnost vydává takový zvuk? Že nevíte? "Prošvih" jest citoslovcem prošvihnutí něčeho. Jak prozaické. To prošvihlé něco, je roční výročí od založení tohoto virtuálního bloku (o čtyři dny). Celá situace naprosto vystihuje jednu z podstat mého života a konání. Něco prošvihnu a pak napravuji a napravuji.
Důvod prošvihnutí? Snaha o neprošvihnutí druhého opravného termínu zkoušky z Úvodu do studia literatury. Neprošvihla jsem, připravila se a teď čekám, a čekám, a když budu dlouho čekat, tak švihnu slečnu S. kopřivou.
Tak tedy, asi bych měla bilancovat. Važte si tohoto slova, važte si ho, protože pouhý akt vzpomenutí si na něj zabral mně a Království dvou Ká několik těžkých minut a výkřiků typu: "Připomíná mi to křištál." "Je to něco jako sumírovat, ale na Nový rok." "Nebylo to téma týdne?" "Nebylo, to byly sebevraždy." Přišla jsem na to až za pomoci strýčka Google - zadala jsem novoroční předsevzetí a bylo to tam, hned v prvním odkazu.
Bilancovat nebudu, a když, tak jen drobátko. Děkovat bych mohla taky, a ne jen drobátko. Zkusím to udělat tak, abych si tento článek mohla někdy přečíst znovu, a nemusela se u toho práskat po hlavě rusko-českým slovníkem. Tudíž jen poděkuji, jak se na slušně vychovanou dívku a vločku sluší:
Pavlínko, děkuji za to, že jsi mne k založení blogu v podstatě dokopala.
Proč? Nejen, že zde můžu ventilovat své nápady, stresy, povzdechy a výkřiky do tmy. Můžu se snažit vylepšit své vyjadřovací schopnosti, míru tolerance k prostoduchým komentářům typu...no, šak vy víte, které myslím. Ale hlavně...a nad tím přemýšlím v poslední době čím dál, tím víc...hlavně tomuto místu vděčím za seznámení s mou milovanou chemickou sloučeninou. Za to, že se v Brně necítím ztracená jak štěně na náměstí, a že žiji tak, jak žiju (a kašlu na správný tvar sufixu).
Díky, díky, díky. Podpisy až na letišti a vůbec:
"Přeji vám a sobě, ať nejsme jedovatí, ať jsme bohatí na živiny, vlákninu a hlavně na dobrou náladu."
Howg.
(domluvila jsem)
Komentáře:
1 Pája | Web | 3. února 2011 v 8:39 | Reagovat
Nebudu vadit, když budu předstírat, že jsem se nedojala?
Většinou se při narozeninách něco přeje. Tudíž nechť se blog i se svou majitelkou dočkají článku o získání magisterského titulu.
No, a jdu si obout boty s okovanou špičkou, potřebuji, abys pro mě ještě něco udělala =)
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)