Než jsem začala jezdit do Hradiště, dávno tomu jest...necelých pět let...chodívala jsem snad každou neděli na cvičák, kde tatínek vede výcvik. Lidi jsem si pamatovala podle psů, ostatně, tak to mám doteď.
V sobotu jsem vyskakovala na Výstavišti z trolejbusu a zahlédla australáka. Povědomý ksicht, to bude Mac, ale jak se jmenuje panička? Nemohla jsem si vzpomenout, proto jsem pozdravila psisko a na paničku se usmála.
Po dlouhé době vločka v neděli nikam nespěchala. Tak jsem vzala Andělku a jela s taťkou a Chobotkem. V létě je cvičák veskrze příjemným místem, v zimě se to dá skousnout, ale to, co se děje v době tání a dešťů...vypadá asi takto:
Na snímku se napájí Eternity, 5ti měsíční fenka aljašského malamuta. Zatím navštěvuje jen "školku". Když se spojí s berňačkama (Alenkou a Jesskou), jsou jako trio mamutek. Nefotila jsem je z bezpečnostních důvodů...zastávám totiž názor, že pes se má fotit v pokleku. A to je v situaci, kdy se kolem valí mamuti dost nebezpečné, a bahnité ;-)
Školka je socializační projekt pro štěňata, kdy se od jedné hodiny do půl druhé prohání psi volně po cvičákové louce, hrají si spolu, lidé si povídají...prostě pohoda, která je však důležitým prvkem při utváření psí osobnosti. Tolik kynoložka teoretička.
Nechť vám boty čvachtají.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)