Pohled mikroskopem

...aneb Co pozoruji teleskopem?

"Pozoruji telescopem jedno krásný tele s copem."

Leč, nejsem Karel Plíhal. (Pro některé bohužel, pro některé naštěstí.) A tak nemám ani telescop, ani teleskop, a už vůbec nevidím tele, které má cop. Nad mýtickým Brnem snad hvězdy ani nejsou. Je to podivné, asociace totiž hovoří jasně: noční obloha - hvězdné nebe - mýty. A ono nic. Zklamání?

Nehrozí. Hrozí jedině bolest za krkem, když se snažíte proti nočnímu nebi spatřit světla z oken, která jsou přes celou stěnu bytu, jež se nachází pár párů metrů nad chodníkem. Chodíme s Jodidem po městě, nedíváme se na zem, ale směrem ke střechám domů. A za střechami je noční obloha. Chemické sloučeniny snad ani za dne ven nevychází.

Proč to všechno vlastně píši? Pustila jsem myšlenky na procházku. Nejdřív šly opatrně po břehu řeky Nápadů. Ale pak jim někdo (já to nebyla, já to nebyla) podškubl nohy. A milé myšlenky zahučely po hlavě do proudu asociací a ten je teď unáší... a jen tak je nevyplivne. Ušetřím vás té cesty plné nečekaných zákrut, meandrů a jezů. Vezmeme to zkratkou (delší, ale zato horší cesta):

Když se řekne Noční obloha, vzpomenu si na Zlín. Vzpomenu si na dva grafiky. Jeden měl výstavu a s tím druhým jsem na ni šla. Věci se nejlíp pamatují, když jsou spojeny se silnými city. Byla jsem zamilovaná a pak jsem se zamilovala podruhé: do lamp od Petra Nikla. Ta výstava nebyla věnována jen jim. Byla seznámením s tvorbou člověka, jehož zájmy se nesoustředí jen na jednu věc.

Petr Nikl, je grafikem, hudebníkem, designérem, literátem...pro mě je kouzelníkem. Píše pohádky, ale ani ne tak pro děti, jako pro ty, kteří dětmi chtějí být. Aspoň tak mi to připadá. Děti mají bujnou fantazii a on jim umí dát ty správné podněty, aby mohla fantazie dál cválat a nenechala se svázat školou a světem dospělých. 

Zpět k lampám (proud řeky je příliš silný a myšlenky tak hezky utíkají)... když jsem je poprvé uviděla, zavřela jsem oči a představila si je na noční obloze místo hvězd. Ta myšlenka mne neopustila doteď. Možná si jednoho dne takovou noční oblohu namaluji a pověsím na strop pokoje. Nad postel. Pod okny budou jezdit šaliny, město svítit a já budu snít při pohledu na:

zdroj: http://media.novinky.cz/375/103754-original-gncyg.jpg

Zkuste zavřít oči a snít taky. Dobrou noc.

Komentáře:

1 Sikar | 3. února 2011 v 7:40 | Reagovat


tedy, hledím na ty lampy a normálně bych se jich lekl...
2 Victoria* | E-mail | Web | 3. února 2011 v 9:15 | Reagovat


Pěkný článek, pěkné lampy a já nemám co dodat:)
3 edithhola | E-mail | Web | 3. února 2011 v 14:08 | Reagovat


Také nemám co dodat. Na výstavě Nikla pro děti už jsem byla za posledních pět let dvakrát. Viz blog mých synů http://zavodacky.blog.cz/1101/maminka-dnes-zabodovala. O výstavě lamp jsem netušila. Musela to být nádhera. Váš článek je úžasný. Dávám si ho do svého žebříčku na TT na mém blogu.