... aneb Cesty domů.
Jsou občas jen cestami na otočku. Ale i kvůli nim se musí vstávat brzy. Opuštěné nádraží v oranžovém světle lamp vám na duchu nepřidá, když víte že jen o kousek dál, tam za zdí je dům a v něm postel a v té posteli je teplo a Jodid. Teplo je v tomto případě jen přidanou hodnotou.
 |
| Někde mezi světy. |
Když se pak konečně dokodrcáte tam, kam jste tak často jezdili na nákupy, do kreslení, na výstavy, do kina a zjistíte, že věci jsou jinak, než byly, je to podivný pocit. A to klidně o těch změnách můžete vědět z novin. Jenže číst o něčem a něco vidět je opravdu rozdíl. Obzvlášť, pokud jsou ty změny k horšímu. Dřív na tom náměstí byly stromy. Pravda, byl tam i popraskaný afalt, ale byly tam i lavičky. Teď to tam vypadá příšerně. Tuším proč. Návrh netvořil ten, kdo ve městě žije, nebo jej zná a má k němu vztah, ale někdo cizí.
Připadá mi to nesmyslné. Jde přece o město, o naše město, tak proč nepodpořit někoho od nás. Proč se musí zakázka dávat někomu, kdo je odjinud. Buďme trochu patrioty...
 |
| Nuda, nuda, šeď, šeď. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)