Když jsme byly onehdá v létě s maminkou na festivalu česneku v Buchlovicích, koupily jsme si, mimo jiné, i medvědí česnek. Mno a protože podzim je obdobím virů, šíření nákaz a chození do školy, uzmula jsem doma hrst sušeného medvědího česneku a v Brně z něj zpatlala pomazánku. Přidanou hodnotou byl ještě česnek obyčejný...když už, tak už.
Ve chvíli, kdy jsem rozkrájela chleba na krajíce a pak na krajíčky, které měly být pomazány pomazánkou, došlo ke zlomu. Již nějaký čas to viselo ve vzduchu, ale teď to spadlo mezi nás: dřevorubecké krajíce, na které dělí chleba Khors.
Já si ze svého domova přinesla decentní krajíčky chleba, jejichž hutnost nepřebíjí chuť toho, co je na ně položeno a namazáno. Jodid je na tom podobně, ale Khors má pocit, že bude hladovět, pokud nebude mít krajíc alespoň na tři centimetry vysoký.
Odpověď na otázku:
"Co s tím?"
Přijde mnohem později.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)