Mám zvláštní vztah k tomu pocitu paniky, který mne přepadne pokaždé, když spatřím seznam povinné četby na ten či onen semestr. Vždy mě to pak pudí k tomu, abych se vyhýbala regálům s českou literaturou a neomylně mířím k místům, kde se skrývají skvosty zahraniční beletrie.
Někdy stačí přerovnávat s maminkou hromady knih, které leží v ložnici na zemi a na jejich hřbetech se skví kód Masarykovy veřejné knihovny. Znáte tuto?
"Nic pro prudérní a stydlivé povahy."
"Vše pro ty, co mají rádi Bukowského a Beatníky."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)