Cesty života jsou klikaté a na jejich křižovatkách stojí, ve většině případů, hospoda. Alespoň pokud jste studenty (studentkami) bohemistiky a máte alespoň průměrnou chuť na pivo. Není nic příjemnějšího, než si v kruhu stejně postižených postěžovat na ty, co vás postihli. Při té příležitosti můžete čmárat do bloku pitominky, kopat protisedícího, když se zapomene a zírá, kam nemá. Můžete se ztratit cestou na a z toalety a na závěr si dát výčepní lihovinu, abyste věděli, že je to něco, v čem byl namočený pendrek.
Nejlepší je ovšem ten okamžik, kdy se všichni chystají na rozjezd, aby se za chvíli posadili se slovy: "Tak a musíme tu zůstat další hodinu." Načež se vločka zvedne, zaplatí útratu a nechá se doprovodit těch pár set metrů k vchodovým dveřím. Ne, že by byla tak zlitá, ale "naše" ulice, je ulicí nebezpečnou.
"Když nemáte rádi pendrek, zachrání vás pivo."
"To je ostatně u Zelených dvěří dobré i bez aperitivu v podobě výčepní lihoviny."
"Na dědečka."
"O kterém jsem vám neřekla."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)