Zůstala jsem s babičkou až do neděle. V sobotu jsem jí pomohla uklidit, dala si s ní večer čaj a povídala si s lidmi, kteří za ní ještě na chvíli přišli, i když už kar skončil. Do kostela jsem se v neděli ráno nevypravila, ale odpoledne jsem si udělala procházku do Bílého Újezda, nafotila hrob obložený věnci a kyticemi a naposledy poděkovala dědovi, za to, že jsem u nich mohla být. (Vždycky jsme to tak s cerkama dělaly, když jsme odjížděly od nich domů...potřásly rukou, řekly ahoj a díky.)
"Svět je stejný a přece jiný."
"Pláču kvůli těm, kteří zůstali, ne kvůli těm, kteří odešli."
Komentáře:
1 
jm | Web | 27. listopadu 2011 v 23:10 | Reagovat
jm | Web | 27. listopadu 2011 v 23:10 | Reagovat
Fotka se mi velice líbí. Chápu, že zde jsou zvláštní osobní okolnosti. Ale hovoří i k nezúčastnému - když jdu vycházkou nebo na kole, tak přesně tyhle chvíle a pohledy se těžko zachycují.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)