Vločkožroutka

… aneb Masakr ve vlastních řadách.

Tento masakr probíhá minimálně jednou za týden. Ovesná vločka se cpe vločkovou kaší, případně jogurtem s ovesnými vločkami. Jsem kanibalka. A někteří lidé taky. Proč? Logická dedukce: některé exempláře lidského druhu jsou prasata a povětšinou jedí vepřové, tedy prasata.

" Tadaaa, teorie je hotová."

A funguje i na drůbež. Ženy se většinou nechovají jako prasata. Spíše jsou muži přirovnávány ke slepicím. "Kvok, kvok." Odtud je jen slepičí krok k něčemu drůbežímu. Ostatně i mladé muže, kteří se zatím nenachází v kategorii "prasata", můžeme zařadit ke kanibalům, když si tito kohoutci na smetišti dají kohoutka na víně…

Abych se věnovala i tématu týdne (a ne jen asociacím k němu), tedy vegetariánství, jehož přesnou definici neznám, ale předpokládám, že lidé tímto stylem života zasažení, nepožírají a nepožívají maso. Ano, vegetariánství je podle mne stylem života a způsobem, jak se odlišit od zbytku lidstva a jak říct: "nepatřím k davu!" U někoho jen póza, u druhého výraz lidskosti a nelhostejnosti.

Má maličkost jí maso kdykoli může. To znamená v KráKá, kde se přípravě masa s radostí a písní na rtech věnuje Khors, a doma, kde se maso tak nějak vyskytuje, když maminka navštíví našeho řezníka (pozor reklama: Černocký, Vsetín). Přes týden jsem vegetativní vegetariánkou a živím se těstovinami snad se vším kromě masa, protože neznám v Brně žádného kvalitního řezníka (Vy ho znáte? Čekám na doporučení.) a masu v "Blile" a jiných řetězcích nevěřím.

Ostatně jsem dosti vybíravá. Krom játrových knedlíčků odmítám jíst vnitřnosti. Zčásti kvůli mým vlastním vnitřnostem (ledvinám), zčásti proto, že mi nechutnají. Taky nepozřu v restaurantu nebo školní jídelně jen tak nějaký kousek vepřového či hovězího. No a drůbeži taky nevěřím. Ryby ve školní jídelně potkáte jen v podobě filet, které smrdí rybinou (špatnou rybinou, proto smrdí, jinak bych řekla, že voní rybami). No a tak jím zeleninu. Možná kvůli té mrkvi mne má Jodid rád.

Jsem tedy variací na vegetariánku z donucení. Občas se v noci budím s chutí na obrovský flák masa. Na biftek, který dělává Tresčin otec. Dnes jsem například měla sekanou, kterou bych položila na oltář a uctívala, kdybych ji tak rychle nesežrala. A zítra si dám k snídani chleba a na něm na plátky pokrájený pečený bok. A přes týden budu na tyto chutné krmě se slzou v oku vzpomínat.

Jsem tedy obhájcem prvků masa v seznamu člověkem konzumovaných potravin. Věřím, že dospívající skorolidé by maso (kvalitní, podotýkám) měli v rozumné míře jíst určitě. Jisté živiny sójou, zeleninou a vitaminovými tabletami nenahradíte. Dále je to už na uvážení zdravého rozumu čerstvé osmnáctky, jež se vyvléká z područí masožravé a tak kruté rodiny, která tvrdí, že maso je základ hned po polévce, protože to tak říkala už babiččina babička.

Musím však podotknout, že pro naše předky (ty chudší) nebylo maso zas až tak častou součástí jídelníčku a dokonce se jej na určitou dobu vzdávali úplně. Ta doba nastala před třemi dny (záleží na tom, kterými kalendáři a knihami listujete) a říká se jí půst. Primárně má náboženský význam, sekundárně ovlivňuje pročištění organismu. Alespoň z mého pohledu. Na zbytek se zeptejte strýčka Google.

V otázce vegetariánství a nepožívání dalších druhů fauny a flóry platí, u léčených alkoholiků tolik oblíbené:

"Všeho s Mírou."

Jdu na tu sekanou, než se přes noc vypaří neznámo kam, že tati.