Vločka se po návratu ze školy kupodivu nehrnula do KráKá. Původně měla před Jodidovou školou čekat ona, čekal však Jodid. Šaliny jsou potvory a tři minuty zpoždění nejsou tak moc, ne? Dlouhou procházkou (hodina až dvě) přes brněnské parky a místa milenci a opilci hojně navštěvovaná vločce krásně vytrávilo.
Vím, v deset večer se nemá jíst, natož začínat smažit palačinky. Historický okamžik. Pánev držela v ruce vločka a Jodid byl daleko, daleko (KráKá). Po dlouhé době jsme se se spolubydlícími více družily. A bylo to kouzelné. I přes to... 6.dubna.
Doufat a věřit.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)