To opravdu netuším. O které "co" běží? O "co" rostlinného původu. O gerbeře Gertrudě jsem se již kdysi zmiňovala. Oku lahodící kombinace světle zeleného květináče a zelených listů je výjimečně uklidňující. Co teprve až jí skončí období vegetačního klidu a nahodí květy, to bude radosti. Dostala jsem ji od maminky jako dar do nového bytu loni v září (není to zas až tak dávno).
Můj další oku lahodící zelený pokus skončil bohužel dvojím neúspěchem, se štěstíčkem nemám štěstí a tak tu po něm zůstal jen červený kvítníček (zdrobnělinou se pokouším vyjádřit jeho (ne)velikost). Proč jsem si pořizovala štěstíčko? Jeho koupě mi byla terapií po jedné slavistické seanci v budově AV.
Dnes jsem opět potřebovala naladit rozhozené náladové vlny. To mám z toho, že si já, Koza nepoučitelná První, maluji věci příliš dopředu a nepočítám s nevypočitatelným lidským elementem. (Že se ještě divím, tomu se divím…chtěla bych být cynická a říkat: "Já to tušila." Jenže já jsem naivní a pak chodím do květinářství.)
Dnes jsem byla ve třech. V prvním jsem pořizovala květináč (hráškově zelený) pro narcisky, co jsem dostala od spolubydlících k narozeninám. V dalším jsem se byla poohlédnout po skleněné váze. Toužím po nějaké s hrdlem širším, než je hrdlo láhve od vína. Jenže žádná nevyhovovala mým vysokým požadavkům.
To třetí jsem potkala jen čirou náhodou. Nově otevřené, malé, takové francouzské, v zastrčené uličce. Prodávala tam mladá a moc milá slečna. Měla radost z mého požadavku a dlouhého vybírání. Jak se můj úlovek odborně nazývá, netuším. Já ji, tu rostlinu, překřtila na Barbarellu. Hezky se vyjímá v té zelené urničce, jak komentovala květinářka květináč původně určený narcisům. (Foto bude zítra.)
No jo, narcisy ostrouhaly. Jsou jen v keramické misce a musí jim to stačit. Možná doma uzmu nějaký obyčejný květináč s přiznaným materiálem, tedy hlínou. Říkám si, že kvetou jen pár týdnů a pak budou zas jen cibulemi, ty nepotřebují luxus vzhledného květináče.
Jedna věc mi však chybí. Uvědomila jsem si ji při pohledu na plastovou láhev, ve které nechávám odstát vodu na zalévání. Konvička. To bude boj, než objevím tu pravou, krásnou a kouzelnou, ze které se bude ozývat hlas mé maminky a radit mi, jak pečovat o džungli.
Ano, o džungli. Protože pokud budu terapii květinou, praktikovat po každém větším rozčarování, bude mi na stole bujet džungle. Nevadí. Zelená uklidňuje a toho kyslíku…
Tak mne tak napadá, příště, až ztratím větší iluzi (ty malé ztrácím co chvíli, ty si to nezaslouží), příště si koupím kaktus. V červeném kvítníku po štěstíčku mu to bude moc slušet…a ta symbolika.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)