Plán byl jednoduchý: přijdu do drogerie, vezmu krabičku, pozdravím u pokladny, zaplatím, sbalím piksličku do batohu a odcházím. Jenže jsem nepočítala s tím, že na celou fildu přišlo jaro, a že nikdo nechce nést následky jarních bouří, tudíž vykoupí celou drogerii.
Toto se mi honilo hlavou, když jsem stepovala před poloprázdným regálem, kde se krčily pouze krabičky s etiketami mně neznámými. V některých ohledech jsem stará konzerva a neznámému nevěřím.
Logicky jsem vydedukovala, že obchod zbožím smíšeným neboli supermarket by měl být v tomto ohledu zásoben lépe. Chyba lávky. Krom toho, že v oddělení drogerie se nenacházelo nic, co by se podobalo regálu se zbožím, po kterém jsem prahla, neměli ani u pokladen nic použitelného. Samé special, extra, super, s vůní a "nechutí" ale nic normálního za normální cenu.
Řešení se samozřejmě nabízí prosté: "Vločko, přece bereš antiděti, proč to řešíš?!" "Protože zároveň beru antibiotika a ten lékárník se poťouchle usmíval, když na můj dotaz ohledně účinků antibiotik na antikoncepci, odpovídal 'ne'."
Bylo za deset minut šest hodin večer. Lékárna na vzdáleném rohu zavírala v šest. Pět minut před zavírací dobou vstoupila vločka do lékárny, pohlédla na mladou magistru a s kamennou tváří pravila:
"Krabičku prezervativů."
Slečna magistra vyděšeně vykulila oči a odběhla za závěs: "Tea tree nebo obyčejné?" "Obyčejné." V duchu vločka jásala a tančila indiánský tanec. Dvacet pět korun zacinkalo o pult.
Mise splněna.
Komentáře:
1 
Sikar | Web | 16. března 2011 v 18:48 | Reagovat
Sikar | Web | 16. března 2011 v 18:48 | Reagovat
no jo, je tu jaro, ptáci vyletěli z hnízd a nezapomněli na pláštěnky
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)