úterý 19. dubna 2011

Plameny pekelné

… aneb Ožehněte mé mozkové závity.

Třeba naskočí, třeba se začnou hýbat, třeba začnu myslet. Jde to. Já to vím. Dnes jsem seděla na lavičce a došlo mi to. Já si vzpomněla na tu pekelnou vizi, kterou jsem měla v hlavě, když bylo onehdá téma týdne Peklo. No dobře, ne úplně tu konkrétní vizi… náhodou neznáte knihu, povídku, měla by být od autora sci-fi, kde popisuje peklo tak, že vypadá jako ráj? Nevíte? Víte? Napište.


Já si vzpomněla na něco jiného, ale přeci jen vzpomněla. A víte proč? Protože svítilo sluníčko, protože jsem až do noci studovala v Moravské zemské knihovně a už od dnešního rána psala interpretaci knihy Nemilovaná od Arnošta Lustiga.


Mám doma, takovou útlou knihu, rozhovor. Jmenuje se Tachles, Lustig (K věci, pane Lustigu). Otázky kladl Karel Hvížďala. Původně byla ona kniha pro tatínka k Vánocům, ale protože si ji vločka po koupi hned přečetla, šla další den pro další exemplář. Slabost pro Arnoštka je u nás rodová a dědičná. (Moment, Pájou si nejsem jistá, ale Changovou ano ;-) 


A konečně se k tomu dostáváme. V samotném jejím závěru je anekdota:


"Chlapík po smrti, když ho svatý Petr nevzal do nebe, dorazí k bráně pekelné, Lucifer ho přívětivě vítá a provází ho peklem. Přijdou do prvního sálu, který voní drahými mastmi a oleji, je slyšet hudbu, přítomní se tam baví, líbají a milují. Tohle že je peklo, diví se nebožtík. A co ta dvířka v rohu? Vejdou, je tam hostina - na stolech mísy kaviáru, mořského jazyka, marinovaného lososa a humrů, camembertu, parmigiana, tyrolské šunky, znojemských okurčiček. Châteauneuf du Pape a šampaňské teče proudem. Chlápek je u vytržení. A co ta dvířka v rohu? Tak pojď, podíváš se. Otevře dveře a tam čerti topí pod kotli s olejem a v nich se za strašného křiku smaží hříšníci. Tohle je peklo, říká spokojeně chlapík. Lucifer se usměje a praví: Jenom pro křesťany, oni to tak chtějí!"


Líbí se mi. Moc. Stejně jako pan Lustig. Celou prací (interpretací) mne provází jeden zádrhel, neustále o něm píšu v čase přítomném. Nejde mi napsat byl, psal, říkal… a ať si kdo chce, co chce, říká, jeho nejlepšími knihami jsou Nemilovaná a Krásné zelené oči.






"Pokračuji v krasojízdě a bádám v MZK."

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)