Óbublám se dó němóty

… aneb Limonáda bez bublinek.

Mí milí, toto je varování, tento článek na téma týdne bude hodně osobní.

Minulý týden ze mne bylo vysosáno pár párů mililitrů té mé malinovky, co koluje v žilách. V rámci předoperačního vyšetření. První výsledky jsem věděla ještě téhož dne. Krom mírně zvýšené sedimky, za což mohlo prodělané nachlazení, bylo vše v pořádku. Oddychla jsem si.

A teď? Teď mi krev strachy v žilách tuhne a vzteky bublá. Tuhost a bublání se vylučuje, divím se, že jsem ještě neexplodovala. Proč? Předevčírem ráno mi volal obvoďák:

"Slečno R. volali z Ostravy, je možné, že máte hepatitidu typu B. Ještě se musí udělat další testy a potvrdit to. Je možné, že tu operaci budete muset zrušit."

Mobil letěl do kouta a hráze slzavého údolí byly protrženy. Tak moje krev mne zradila. Myšlenky v hlavě létaly tam a zpět a nejvíc jich plavalo kolem otázky:"Kde a jak jsem to mohla chytnout?!" Pak přišla fáze popírání: "Vždyť se cítím skvěle, nemám žlutá oka, ani tmavou moč, ani světlou stolici…" Ano, to už jsem bombardovala strýčka Google otázkami na žloutenku.

A poslední myšlenka byla nejhorší: "A koho jsem nakazila já…" Výsledek byl jasný - všechny v nejbližším okolí. Ty, se kterými mám společný ručník na ruce - spolubydlící a mé drahé doma, toho, se kterým se líbám a miluji, ty, kteří se mnou kdy za posledních šest měsíců sdíleli šlauch. Pak jsem psala mamince. Telefonovat nemělo smysl. Slyšela by jenom, jak bulím.

Maminka je žena životem zocelená a znova volala obvoďákovi a položila další otázky. Z těch vyplynulo, že si výsledky testů protiřečí. A to tak, že velice a velmi: "Buď máte hepatitidu B v akutní fázi, nebo jste ji někdy prodělala."Takže ostravská paní doktorka v tom má, s odpuštěním, bordel! Moje nervy.

Slíbila jsem jí krevní mstu. Noc na to ono ráno jsem spala asi tři hodiny. Neb se mi zhroutila spolubydlící. Mám hodně školy. Stěhuji se. Už dva měsíce mne opravdu hodně bolí ucho. (Ne že by těch pár let předtím nebolelo, teď je to ale extrém.) Mám v něm zánět kosti. Jdu na operaci. A do toho si má krev troufne tvrdit, že má hodně látek na boj proti žloutence.

Než aby se mi krev vehnala do tváří, hnala se z hlavy pryč, takže jsem jako zombie odkráčela na přednášku… do toho mi volala sestra z ordinace, že by potřebovali nutně mou krev, aby testy mohli zopakovat. Takže… jsem musela napsat, už zas, hodně přísnému panu PhD., že nepřijdu, už zas, na přednášku, protože musím jedné násosce věnovat pár mililitrů citronády. (Malinovka byla zamítnuta ve chvíli, kdy zaznělo slovo "žloutenka".)

A tak jsem místo plánovaného smažení omelety, povídání si s Jodidem, pití piva v Immigrantu, rozkládání postele a stolu, seděla ve vlaku, háčkovala a poslouchala Herloka Šoumese.

V pátek ráno na lačno (to by mělo být trestné!) seděla vločka v čekárně. Sestřička si vzala tlustší rukavice, zase kroutila hlavou při pohledu na mé neviditelné žíly. Nakonec jednu nabodla, já si chvilku krvácela a pak odklusala na autobus.

Pak jsem sedla na vlak a přistála v Brně. V průběhu cesty jsem řešila Nerudovo dilema: "Kam s ním?". Mám alergii na náplasti. Většinou se mi ono místo velmi rychle osype. A tak jsem potřebovala náplast dostat pryč. Ale pod ní byl polštářek nacuclý mou krví (nedržela jsem ono místo dost pevně). Krví, která je možná infikovaná žloutenkou…

V úterý se prý uvidí. Do nemocnice bych měla nastoupit ve středu…držte mi, prosím, pěsti, ať tam opravdu nastoupím. Držte pěsti Jodidovi, aby neměl hepatitidu B, držte pěsti všem okolo, aby nemuseli proklínat mou krev.

"A co chudáci komáři a klíšťata, kteří si cucli, možná, citronády místo malinovky?

Kdo je zachrání?"

Komentáře:

1 Majda | E-mail | Web | 30. dubna 2011 v 14:02 | Reagovat


První odstavec mi přišel nejvtipnější . Jinak povedený článek!! Moc se mi líbil x).
2 LittleMe | Web | 6. května 2011 v 19:01 | Reagovat


Hehe, z doktory mám podobné problémy, i když já musela po doktorech lítat půl roku úplně polomrtvá, aby mi zjistili mononukleozu
3 dorian-gray | Web | 10. května 2011 v 22:52 | Reagovat


jestli jste si ufachčila tzv. hepku B tak teda smekám, ale pozor, to je nemoc kterou nechytnete jen tak špinavejma rukama, nebo z příboru, to je hlavně krví přenosné, takže doména narkomanů a podobných existencí, možná i teploušů, může se přenést i při souloži. ale bacha na to - je to hnus, jestli se vám to potvrdí tak kolem vás budou doktoři už nadosmrti chodit obloukem a budou si na vás ukazovat jako na hbsag pozitivní a to je kurva špatná značka...
4 ovesná vločka | Web | 11. května 2011 v 8:05 | Reagovat


[3]: V jednom z novějších článků jásám, že nejsem pozitivní. Stala se chyba při transportu krve, o tom, že by se omluvili můžu jenom snít. Ty nervy v kýblu jsem měla čtyři dny.

O způsobech přenosu jsem věděla. A právě to pomyšlení mi nedělalo dobře, protože bych se musela hrabat v minulosti.

Naštěstí je vše v pořádku.
5 Fanda | Web | 13. května 2011 v 15:03 | Reagovat


Skvělé. Mluvím o napsání, ty stresy bych prožívat nechtěl. :)