sobota 16. dubna 2011

72.den

... aneb Ježků, Ježkůů, Ježkůůů.

Primitivní rým se zrodil ze slov řiť, pleška a Ježkůůů. Dále se hlas zasekl na opakování slov "kurva, vole, piča, kurva drát" načež umlk. Pravděpodobně se potřeboval nadechnout. Bylo něco kolem sedmé ráno a onen hlas se ozýval z vedlejšího pokoje. Zadřímla jsem, abych byla vzbuzena: "Ježkůů, Ježkůůů, Ježkůůů..." A tak stále dokola, až jsem se "ztopořila" na posteli (autorem "hlášky" je nejmenovanný rodinný příslušník) a krokem naštvané zombie se vydala výtržníka zkopat do krychlovata.


Místo očekávaného vysokého tónu, jaký obvykle mé ječení má, se ozval hlas Kurta Cobaina...bolení krku se přestěhovalo k hlasivkám. Byla jsem nazvána Jarmilou a Naďou a mladíkovi bylo zcela jedno, že mne vzbudil. Měl svůj Tonik s něčím alkoholickým. Neumlčel ho ani chleba s rybičkama, vesele pořvával: "ježkůůů, ježkůůů" až do chvíle, kdy ho Ježek vzal sebou do školy. Ostatně, tam jsem se odebrala také...načuřená, že jsem byla vzbuzena tak brzo a že si budu pořád opakovat:




"Ježkůů..."

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)