Při úterku

... aneb Je libo soby?

Už se to blíží, už se blíží chvíle, kdy doženu všechny své blogové resty a vrhnu se do dalších akcí, které budou zdrojem dalších restů. Rest je v podstatě hnací silou života... Dobře, tak není. Záleží na tom, které vločky se zeptáte. 

Ta druhá by řekla, že ji žene chuť. Ani nevíte, jakou sílu má třeba taková chuť na rajče. Nejen, že vyžene do mrazu vločku, ale je tak silná, že vločka dokáže do toho mrazu vytáhnout i Jodida. A na závěr si oba ještě pochvalují, jaký to byl dobrý nápad.

Chuť psát má jednu nevýhodu. Nemá sílu vzdorovat zodpovědnosti. Zodpovědnost je něco, čeho se mi podle některých nedostává a podle jiných dostává ve větší míře, než by mělo. Záleží na úhlu pohledu. Občas potkávám i chuť se učit. Objektem zájmu však bývají jiné předměty než například morfologie. (Ne, neudělala jsem ji ani napotřetí, což znamená...záchvat pláče, vztek, druhý záchvat pláče a rok studia navíc. Záleží na úhlu pohledu, jestli to bude zbytečný rok, nebo rok, který plně využiju k dalšímu vzdělávání se.)

V této chvíli podléhám chuti dát všechno do pořádku. Mám v plánu napsat dva pohledy (jeden je blahopřejný a druhý přátelský), vyrobit něco z FIMA, zítra upéct pizzetky a dneska třeba scones. V pračce se pere prádlo a ve skříni na mě čeká vysavač a koupelna volá, že by potřebovala vyčistit zrcadlo od profíka. (Já jsem ten profík, protože jsem během čtyř let vyleštila a vyčistila tolik skel na výstavní soubory, že noviny se muchlají jen, co mě vidí.) Do pořádku bych chtěla dát i celý projekt 365 a dokončit přesun z blog.cz, o který se snažím už od 27. listopadu 2011. Zatím jen s malými úspěchy.

Pochybuji, že bych to všechno stihla během dneška. A přitom jen dnes můžu dělat všechno, co chci. Zítra se už můžu zase jen učit. Čeká mě opravná ze syntaxe. (O té blbé variantě s pohvězdičkováním dnešní literatury se nebudu šířit.)

"Sobům chybí pointa."