pátek 10. února 2012

361.den


... aneb Věrný přítel mňoukající.

Pokud ovšem vrčení větráku považujete za mňoukání a notebook za věrného přítele. Já Abého ano. Jako většina IBM je spolehlivý, takřka nezničitelný (a to je repasovaný) a obzvlášť příjemného formátu. (Doufám, že mi teď nezpychne a nezačne stávkovat za lépe vyčištěnou klávesnici.) Neb jsem takový barbar (nebo je mi taková zima), že se učím v posteli, bývá tam často se mnou. Též se mnou cestuje, snídá, obědvá a také vaří. Je pořád se mnou. Ano, tak šílená jsem, že jej občas brávám i tam, kam i králové chodí pěšky. (Nikdy jsem tento eufemismus dokonale nepochopila a jak se mi teď hodí.)

Na poněkud tradičnějším místě.

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)