362.den

... aneb Pár švestek.

Schovávám v pár krabicích. Ti majetnější a šťastnější z nás mají na své pirátské poklady opravdovou truhlu i s kováním, např. moje milá maminka. Když jsem se do truhly na verandě naposledy dívala, byly tam stohy sešitů a skript. Maminka ví, že nejcennějším pokladem jsou vědomosti. 

Já skripta (rozumějte vědomosti vržené na papír) zatím vystavuju veřejně na odiv na poličkách, často jsou k vidění, kterak se válí na posteli, na stole a po zemi. Své poklady schovávám do krabic od bot. Díky nákupnímu tažení s Káťou jsem své krabicové království rozšířila o cenný kousek. Má podobu velké krabice od kozaček. Je už druhá svého druhu, neb tu první jsem dostala od Páji, když se jí kdysi dávno povedlo koupit boty.

V krabicích se skrývají staré diáře, bloky a bločky, šílené ilustrace a koláže, fotky nahých krasotinek a neméně krásných nahatců, flétny, základ na adventní věnec a spousta nepotřebných maličkostí, které dávají pokladu ten správný šmrnc. Ráda se v nich hrabu, ale nesmím to dělat příliš často, protože jsem u toho schopna strávit celé odpoledne.

Mám plán...až zvládnu ve čtvrtek 16.2.2012 písemnou zkoušku ze syntaxe, koupím si balakryl, houbičku, pěkné ubrousky a přetvořím je k obrazu svému. Herkules už mám.

Levou darovala Pája, já mám totiž větší nohu.