... aneb Na kafe či na pivo?
Nejdřív na kafe, pak na víno a utopence a na závěr na pivo. To se tak domluvíte s kamarádkou a jdete si povykládat do kavárny. Ta u kina Art je báječná a měli tam i naprosto famózní vanilkový puding s malinama. K tomu jsme si daly ještě pop-corn a pohovořily o všem možném i nemožném. Pak jsme se sbalily a já se byla podívat na bývalý privát, kde V. stále hnízdí.
 |
| Opravdu moc dobrý. |
K večeři utopence a k tomu svařené víno, které se bez svaření nedalo pít a tak dále a tak dále. Vlastně, jedno a tak dále nemůžu jen tak přejít. Na nástěnce stále visí můj rozpis služeb a povinností úklidové čety a všichni se jím řídí. Ha, ha, ha. Osádka bytu je pravda pozměněná, z původní sestavy zůstaly jen V. a M. Bylo mi blaze a veselo.
A pak mi Jodid poslal zprávu, že si dává do nosa Guinnessa. V první chvíli jsem se nakvajzla, že mě nevzal sebou. (Chybí tomu logika, já vím...ale na Guinness chodíme jen při svátečních příležitostech a většinou společně.) A pak jsem začala kout plány, jak se k nim připojit, protože to bylo na den přesně 209 let, co umřel Arthur Guinness a v naší oblíbené irské hospodě vyhlásili akci, že kdo toto při objednávání zmíní, dostane pintu zdarma.
 |
| Servírka mne okamžitě prohlédla. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)