330.den

... aneb Ježíšek zanáší.

Nechci jej urazit přirovnáním k zanášející slepici, ale já jsem letos od něj našla dárky nejen pod brněnským a domácím stromečkem (kde se to dalo očekávat), ale i pod tím na jihu v domovině mého milého Jodida. Tímto ještě jednou děkuji prarodičům P., mladým P., Carevně (skoro švagrová) a paní mamince Jodidové. Byla jsem mile překvapená a ještě teď se tetelím blahem.

Ano, dnes začal pobyt na jihu, i když je prý šest dnů doma málo. Na cestu jsem se vypravila před šestou hodinou ranní, protože jiný spoj už lépe nejede. Jodid kvůli mně vstal a přišel mi v nekřesťanských 9:09 naproti k vlaku. Popíjel kafe z vánočního dárku, jehož identitou jsem jej trápila pár dnů předem. Ani nevíte, jak zaměstná mozek jedna krabice v balicím papíře.

Pobyt zde potrvá do chvíle, než se s Jodidem vydáme do Brna, abychom oslavili Silvestrův svátek. Mám před sebou tedy zbytek dneška, den a něco z dne dalšího. Hodlám se flákat, jíst, pít, sledovat Cimrmany a radovat se z bytí s Jodidem. 

Dárek od Carevny mazaně se tvářící jako baňka.
Náušnice v ní však byly překrásné.