Možná bych sem měla dát spíš fotku Aragorna, nad kterým jsme s Káťou celého Silvestra slintaly, ale tak nějak mne nenapadlo vyfotit obrazovku televize. O čem to vlastně píšu...
Ráno jsme s Jodidem sbalili poslední nezbytnosti. V krosně jelo jídlo, v batohu jsem vezla dýmku a vypadala při tom jako armádní spojka. Oslavu konce starého roku a příchodu nového jsme měli strávit u Pana Kloboučka doma. V domě, aby bylo jasno. Prázdném domě, aby to bylo úplně jasné. Byla tedy zrušena všechna tabu ohledně hluku, pohybu a podobně. Přijeli jsme chvíli po poledni a dali se do příprav.
Sestava byla stejná jako o Vánocích a plán jasný: shlédnout všechny díly Pána prstenů v originále (na titulky došlo jen kvůli mně a Káti) a v rozšířených verzích. Rovnou vám řeknu, že jsem měli pár krátkých přestávek (příprava dýmky, pečení perníku, kafe, půlnoc) a poslední díl shlédli až na Nový rok po třech hodinách spánku, ale i tak jsme byli vzhůru až do půl osmé ráno dalšího dne. S filmy jsme začínali o sedmé hodině dne předchozího, to jen pro úplnost.
Vína i jídla bylo více než dost, zábavy také a tak jsem všechny obavy, strachy a podobně vcelku slušně zatlačila do pozadí. Tedy až na jeden okamžik po půlnoci, kdy mi Jodid musel nabídnout rameno. Jsem holt citlivka a ještě ke všemu ženská. (A vypadá to, že jí zůstanu, protože Jak na Nový rok, tak po celý rok.)
 |
| Jen zlomek obžerstvení. Zásoby z ledničky padly. Hrnec zázvorového čaje taky. |
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)