...aneb A přece jen!
Z romantického večera se stalo romantické brzké ráno. Takže pokud si soused bude stěžovat, že máme ve vaně vorvaně, já mu to vyvracet nebudu. Od Jodidové maminky jsem dostala pěnu do koupele, a protože se ve vaně koupeme raz za uherský rok, nešetřila jsem s ní a pěnila a pěnila a pěnila... Taky jsem dospěla k rozhodnutí, že až budu velká a budu mít vlastní vanu, tak bude mít špunt uprostřed, aby to bylo fér. A rozhodně bude ta vana delší, protože k čemu je vana pro trpaslíky člověku, který měří metr osmdesát?
Khors se i přes své sliby vrátil kolem druhé hodiny ráno. Měl štěstí, že horká vana mě spolehlivě uspí. Jinak by musel strávit noc na ulici. (Všichni víte, že žertuji.) A dnešní dopolední ráno bylo kouzelné a poledne je taky krásné a odpoledne bude taky kouzelné. Ostatně i ten večer by nemusel být špatný, pokud se autobus směr domov nikde nezasekne.
A až mi bude v Bystřici na nádraží zima, vzpomenu si na vanu a víno. Z očí mi budou padat kroupy a pod nosem se mi utvoří pár rampouchů.
 |
| Aby byl den pěkný, musí pěkně začít. |
ťutí =)
OdpovědětVymazatVždycky, když si přečtu další knihu p. Cílka, tak se camrám ve vaně se zase větším pocitem viny ohledně plýtvání vodou...
OdpovědětVymazatJinak mi to nedá okomentovat to heslo pod fotkou. Mám - bohužel - už od dětství takovou strašlivou osobní pověru. Které se nemůžu zbavit. Ta pověra zní, že čím příjemnější ráno, tím strašnější den (a naopak).
Obávám se, že nejsem zrozen k všestranně spokojenému životnímu pocitu.