...aneb Zimní procházka.
Když se má člověk učit, rád dělá spoustu jiných věcí. Například dobrovolně nabízí své síly k úklidu domácnosti, ač jindy protestuje stejně hlasitě jako cirkulárka od sousedů. Tentokrát mi to nevyšlo, protože se uklidilo (samo se to) už v pátek, kdy já ještě čarovala po Brně. Tak jsem se s radostí přihlásila na procházku s tatínkem a Cho do lesa. Zasněženého lesa.
Abych nezapomněla...byli tady Tři králové a já je prošvihla. Byli rychlejší než kulový blesk a tak jsem je "musela" šmírovat z okna. Mno a on je ten paparazzi snímek vcelku vydařený.
 |
| Zamlžené okno dělá divy. |
Dopoledne jsem se tedy učila a se slovy: "Na vycházce si provětrám hlavu a pak mi to půjde líp," jsem vyrazila do lesa. Jak naivní jsem byla. Krajina krásná, což o to. Kopců přede mnou bylo, jak mi vypočítal tatínek, jen pět, ale sníh je sníh. Ve sněhu se špatně šlape. Fotila jsem jako drak, takže byl problém vybrat jen jednu fotku...
 |
| Zašlápnutý komár. |
Věřili byste tomu? Venku sněhu nad kotníky, v noci i mrzne a ty potvory si v klidu létají po lese a bzučí. Tatínek jednu z nich ztrestal s hněvem spravedlivým. (Že má hezký vzorek na botě ;-) ) Nejen tatínkovu stopu jsem fotila. Část cesty jsme šli po žluté a celou dobu jsme nacházeli stále stejné stopy. Nebyly psí, protože neměly drápky, ale představa kočky, jak šlape po žluté až na Troják...je tak krásně absurdní, že by mohla být pravdivá.
Nevím, kolik kilometrů jsme ušli, ale málo jich nebylo. Takže místo provětrané a odpočaté hlavy, jsem měla hlavu jen provětranou. Odpočívala jsem doma. Bez učení. Tatínek nám udělal tříbarevné kafe a bylo nám blaze.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)