345.den

... aneb Cena útěchy.

Tak morfologie nebyla ani tak o štěstí, jako o tom, že jasné a stručné odpovědi, neuspokojí všechny. Příští týden jí tam nacpu takové omáčky, že se bude divit. Odpoledne mne ještě čekal další test, na který jsem se v zápalu boje o zápočet z morfy neučila. Pět hodin mi muselo stačit. Šla jsem do toho i přes to, že jen dobrá karma nestačí, jak prohlásil jeden z přednášejících.

Stačí, nestačí, výsledky ještě nevím, ale myslím, že by se mohlo zelenat, protože ke splnění bylo nutných 12 správně zodpovězených otázek z dvaceti. Osm mám stoprocentně dobře a ty zbývající čtyři jsem určitě tipla správně, ehm. Za odměnu (a též jako cenu útěchy) jsme si s Jodidem naplánovali romantický večer. 

Khorse jsme vyslali na pivo. Šel rád a nemínil se vrátit než dalšího dne. Náš plán byl prostý a zahrnoval procházku po knihkupectvích (mise Kmeny), návštěvu knihovny, víno, vanu (jednou za čas jsme ochotni ohřát vodu na sporáku) a božský klid. 

Naštěstí ztrácím některé kousky své naivity a jsem ochotná s plány jakkoli manipulovat ku společné spokojenosti. Romantický večer se nakonec stal jen zástěrkou pro večer studijní, kdy Jodid psal seminárku a já si kreslila, protože návštěva papírnictví mi přinesla skicák. A taky barevné tužky a lepidlo... víno jsme nevynechali, ale koupel se zdála být v nedohlednu.

Začínám být zatížená na fialovou.