LFŠ - neděle

...je volným pokračováním soboty...měla být dnem návratu domů, pak se měla stát dnem, kdy uvidím Ten film, nakonec se stala něčím úplně jiným...nedělí.

Není nic lepšího než když si po ránu dáte opravdu dobrý černý čaj. Nemluvím o snídani do postele. Ale o něčem vám říct musím: "přijede Žena"

• venku tma, v pokoji tma, já zmatená...to není můj pokojíček. "Kolik je hodin?" odpovídá displej mobilu:"čtyři ráno, magore," opět usínám. Z dálky ke mně proniká otázka:"dáš si čaj nebo kafe?" "čaj..." a opět jsem v limbu. "píp, píp,píp" "vrrrrrr...mobil jeden pohvězdičkovanej" Sms od Ženy - přijede kolem druhé. "Juch,juch"
• to mě nutí otevřít oči a co to nevidím, jiné oči. Nejsou hnědé, takže jim rozumím (fakt, zjistila jsem, že si nerozumím s lidma, kteří mají hnědé oči): "Dnes večer budou dávat 3 sezóny v pekle, půjdeš?" Si pište, že jsem kývla. Egon Bondy je Egon Bondy a Kryštof Hádek je Kryštof Hádek. Teď ještě vymyslet, co odpoledne...
• ve dvanáct odcházím stejnou cestou jako celý podzim ve třeťáku, nezabloudila bych ani se zavázanýma očima. Na privátě už nikdo není, vlezu do sprchy, převycpu polobotky, láhev vína, která si včera udělala výlet do města, strčím zpět do lednice. Říkám si, že být představou devítiletého chlapce není zas tak špatné. Následuje jogurt s malinovou marmeládou a Horalka.
• venku prší (jste překvapení?). Žena mi píše v půl druhé, že už je ve městě. Beru to přes Park a u kina zahlédnu Zemědělce...on větří, já větřím (nebezpečí) a píšu Ženě aby se schovala, že je jí na stopě. Není nic horšího než chlap, který pronásleduje ženu, eště k tomu Moji Ženu, na každém kroku. Postraními uličkami se se Ž. dostáváme, hádejte kam...
• k čajovně Pod Kaštany. Študé chudentky nemají peněz na dýmku, ale na čaj ano. Vybíráme si snad půl hodiny, je to fuška. Nekončíme u kdovíjakého zeleného, ale uobyčejného karamelového s mlékem a medem. Mluvíme, mluvíme, mluvíme, mluvíme. Nedovedu si představit, co budu dělat až Žena bude v Plzni a já v Brně. Kdo snese výplody mého mozku? Ji totiž nezničí ani věta:"zamilovala jsem se do kněze" (jo, občas to se mnou ještě tříská...v naší rodině je to dědičné, puberta se projevuje až ve vyšším věku).
• máme hlad. Přichází Choraska. Má ještě větší hlad než my dvě dohromady. Vítězí kuskus, tentokrát sladký. Miska pro tři a stačí mi to až do druhého dne...no dobře, zapomínám na pozdně noční kus chleba s masem. Mluvíme, mluvíme, mluvíme...
• umprum for ever
• blíží se třetí hodina. Choraska bere nohy na ramena a míří k vlaku. Žena a já k privátu za lahví vína. Příšerná detektivka v televizi, která nás dostává do kolen: "když kradeš auto, tak nekraď Vindicator." Přichází černé tričko s karikaturou Johna Lennona. Cesty osob tohoto příběhu jsou nevyzpytatelné. Pořád někdo někam odchází, teď například Žena do města.
• nakonec se všichni sejdeme u Jináče (kavárna), kde hrají jazz. Jazzový večer s jahodovým džusem (ten už nikdy více). Jazz mi vynahrazuje zklamání z toho, že dnes se nepromítá. Ani 3 sezóny v Pekle ani nic jiného. Jo, kdybych nebyla lama, pořídila bych si akreditaci. Takto si u Míru pořídím kelímek piva a vymýšlím se ženou pohádku o Kůzlátkách. Neměla hezký konec. Pohledem jsem totiž zabila chlapce z Prahé. Zasloužil si to, sprosťák jeden.
• ani nevíte, jak takové poflakování člověka unaví. Zbytek večera si pamatuji jen velmi matně (nebyla jsem opilá, jen omámená atmosférou), ale myslím, že jsem dala ženě klíče a ještě si nějakým zázrakem zjistila pozdější autobus na pondělí ráno.

předběhnu události: touto dobou sedím opět s figurkami z kolekce, pravděpodobné místo výskytu: Krabatorium též známe pod jmény Krabice a Krab