Alergická reakce

...aneb "Miláčkové neštvěte mě!"

Prapůvodně jsem psala článek o Filmovce, pak jsem si pustila Comeback (má neřest posledního týdne) a pak jsem si povídala s maminkou. A díky tomuto rozhovoru mi vytanul na mysli zážitek, který má automatická ochrana duševního zdraví zahrabala hluboko do hlavy i přesto, že byl úplně čerstvý. A úplně původně jsem článek chtěla uvést větou:

"Miláčkové, neserte mě!!!"

Proč jsem tak rozčilená? (Ano, tři výkřičníky znamenají, že jsem rozčílená) To proto, že jsem jela autobusem a málem jsem se z toho osypala. Z té jízdy tedy ne, ale kdybych tím busem nejela...ehm, kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby kdyby, znáte to.

Poklidně jsem si nastoupila ve Zlíně do dopravního prostředku, ani jsem nepomyslela na to, že bych tomu šoférovi vyškrábala oči...ikdyž to mám v plánu od té doby, co ke mně byl celý týden nepříjemný (já mu nic neudělala!). Sedla jsem si skoro dozadu. Naštěstí ne úplně dozadu, nemusela bych přežít zbytek cesty. Za mnou nastoupil mladý pár, sedli si až dozadu (naštěstí, nemuseli přežít zbytek cesty). Mohlo jim být tak pětadvacet (na zadek by si zasloužili tak padesát rákoskou...ty tělesné tresty mám z detektivek o soudci Ti).

Začalo to nenápadně, byli k sobě milí (až moc). Ona řekla: "miláčku mohl bys..?" a on řekl:"samozřejmě, miláčku..." Dokud jsme nevyjeli ze Zlína měla jsem situaci pod kontrolou. Za Zlínem mi bzučely hlavou nadávky, že jsem si, aby mě husa kopla, nedala nabít baterky do mp3.

Pár řešil, že jim v jednom mobilu simka funguje a v jiném ne. Pak řešili volání bratrovi, tetu Olinku, co píše spoustu písniček a její dceru Žanetku, co moc hezky zpívá. Toto by mi nevadilo, ale toto ano!!!:

"Miláčku sem, miláčku tam. Miláčku tam, miláčku sem...miláčku? Miláčku..."

A pak jsem upadla do bezvědomí. Ne, neupadla, to je jen jedno z mých kéž by...

"Miláčci" mi zpříjemňovali cestu až pod Troják. Pak vystoupili. Zapěla jsem:"hosana" a zhroutila se do sedadla abych mohla na další zastávce vystoupit. A závěrem můj závěr:

"Křestní jména jsou od toho aby se používala (zdrobněliny snesu, ale s mírou). Tak na to prosím nezapomínejte, protože to, že je člověk zamilovaný neznamená přece (doufám!) ztrátu identity a automatické přejmenování namiláčka."

Komentáře:

1 Izzí | Web | 1. srpna 2010 v 19:39 | Reagovat

Nasmála jsem se :)

Znám tuhle alergii, ale věř, že ještě horší je poslouchat 15tiletý puberťačky, který diskutují v buse o tom, jak se ožraly a co následovalo a to se všemi podrobnostmi A samo sebou mluvily tak tiše, že je slyšel celý bus

Jinak máš zajímavý a pěkný blog :)

2 ET | 1. srpna 2010 v 23:08 | Reagovat

Nenávidím oslovení částmi těla (Prdelko, Srdíčko, Pusinko aj., za to bych toho chlapa zabila), sem tam nějaká ta beruška nebo sluníčko se snese. Ale za ETinku (resp. její reálné provedení) jsem nejraději :)

3 Kaunaz Isa | E-mail | Web | 3. srpna 2010 v 5:57 | Reagovat

Ti dva miláčci ještě žijí? Hm, nejspíš ne. Hádám, že jsi je stopovala s kapesním nožíkem připraveným k odvetě.

Většinou stačí poslouchat téměř jakékoliv rozhovory (lidské - třeba rozhovor pračky s umyvadlem se ještě dá) k získání podobného pocitu. Lidé se holt neumí pořádně vyjadřovat. A zamilovaní lidé jsou ve své podstatě deformovaní.

Příště pevné nervy (a tu baterku...)

4 Modrooká | Web | 4. srpna 2010 v 7:53 | Reagovat

Chtěla bych podotknout, že trochu nadměrné užívání tohoto oslovení na mém blogu znamená, že nechci zveřejňovat přítelovo jméno a nemam pro něj nijak kreativní označení jiným způsobem

V normálním životě se moc neoslovujeme, prostě víme kdy na sebe mluvíme a neni potřeba "miláčkovat" tak jak jsi to tu psala. (snad jediné pravidelné užití slova miláčku je při "dobrou noc" a "dobré ráno")

Souhlasím s ET, oslovení částmi těla je.. Ehm, trochu "na zblití" jak jsme říkávali... Nejraději jsem za to, co bylo původcem mé přezdívky - Modroočko. No a pak pochopitelně taky za to reálné provedení :)