Bum, bác, třesk

po obloze jede blesk...a ovesná vločka jásá.

Předem upozorňuji, že tato vlastnost je z velké části dědičná. Maminka je bouřkami téže fascinována a to natolik, že radostně vyhlíží z okna. Já se do tohoto stavu vytržení postupem času dostávám také. Jen se objevil menší zádrhel. Do okna normálních rozměrů se dvě ženy normálních rozměrů prostě nevejdou. A tak občas vypadáme jak z ilustrace v knize Zvířátka a loupežníci. Vy víte, kterou myslím. V našem podání jen dvě hlavy nad sebou, ale nebojte, časem se počet zvýší.

Podědit se ale dá i naprostá netečnost k atmosférickým jevům a tak Pája bouřky ignoruje, stejně jako její vzácný otec. Kdo však nezůstává lhostejným, je náš milovaný benjamínek. Sotva se za horami ozve první hrom, klopí uši, stahuje ocas někam daleko pod břicho a bázlivým pohledem se ujišťuje, že ji nevyženeme ven. Ano, mluvím o Chobotkovi (maminko nepopírej zjevné skutečnosti )

Kde jsou ty časy, kdy jsme s Pájou, Chochulí, tehdy ještě pidištěnětem, šly po louce a nad námi řádilo boží dopuštění. My, naprosto nevzrušené mokré slepice, Cho, naprosto v klidu mokrá jako pes. Pohoda, nikdo by neřekl, že by se něco mohlo zvrtnout. Ale stalo se. Jen by mě zajímalo, co dělá Cho, když je venku. Protože kňučet jsem ji ještě neslyšela. Možná to na nás jen hraje. No, kvůli politování to rozhodně nedělá. Jediné, co ji čeká při projevu obav z bouřky, je naše pošťuchování a dělání blbostí. Prostě nemá čas se třást strachy. Ale věřte, je to náročné běhat kolem stolu po čtyřech.

Ale to nic nemění na tom, že bouřka je nádherná. Nejraději mám ty letní. Přeženou se kolem a vzduch pak pár hodin voní jako v ráji. Samozřejmě v případě, že sousedi nezačnou pálit mrtvoly. A co dělat při bouřce, kromě pozorování klikatících se blesků a počítání vteřin než udeří hrom? Můžete se s rodinou navzájem ujišťovat, že komín na střeše drží pevně a že stavitel rozhodně nezapomněl na hromosvod. Nebo taky něco příjemnějšího...

pít kakao

Komentáře:

1 karaipuku | E-mail | Web | 30. srpna 2010 v 17:05 | Reagovat


a přidat tichou vzpomínku na Prokopa Diviše
2 Sikar | Web | 30. srpna 2010 v 17:11 | Reagovat


Z kakaem souhlasím. Ideální do bouřky. Teplé, dobré.
3 ET | 31. srpna 2010 v 22:11 | Reagovat


Ještě doplním knihu a piškoty a pak je obraz dokonalý :)
4 yellow-dog | Web | 7. září 2010 v 13:41 | Reagovat


kakao jsem při bouřce teda nepila.
No tak to aspoň vyskouším .