Temno před očima

...teď už se mu chechtám, muselo to vypadat vtipně, ale přeci jen mám raději před očima to, co tam má být, čili barevný svět.

Kdo už někdy omdlel, naplno a opravdicky, bude se mému tmění jen smát. Ostatně, já nedělám nic jiného, protože se mi před očima (pozor, mozek se mi nezatemnil, to přijde časem, myslím tak do konce srpna) začernalo v nevhodné (jak překvapivé) situaci.

Představte si horké, slunné skoropoledne, kolem spousta lidí, kousek dál, ale pořád kolem, se vlní chlorovaná hladina bazénu (Jodid si představuje peklo). Ovesná vločka se po dlouhém máčení ve vodě zkouší mírně ogrilovat. Silné kručení v žaludku ji nutí zamyslet se nad možností krmě. Po dohodě s maminkou vyráží směrem k okénku bufetu (byfé zní líp, ale je to něco naprosto odlišného od bufáče na Rusavě).

Fronta téměř nulová (jedna paní a dvě děti). Vločka obdivuje systém lístečků. Mírně se jí točí hlava, při vyslovování objednávky se jí začíná černat před očima, přidržuje se parapetu okénka. Mračna se stahují a když paní z okénka posouvá lístek k vloččiné ruce, ta jej nevidí a musí se, naprosto nesmyslně, zeptat:"kde je ten lísteček?" a hledět přitom dokořán otevřenýma očima, vidícími jen tmu, na onu paní (ano, to je to, čemu se, pravděpodobně iracionálně, směji).

Pak se vločka sesouvá podél zdi k zemi, kde sedí na bobku až do doby než paní zavolá číslo jejího lístečku. Pak se zvedne, převezme hranolky a opět putuje k zemi. Je to částečně ovládaný sesun. Nepříliš všímavý lid koupálkový nic nepoznal, ale vločka si musela dokola opakovat mantru z knihy od Radky Denemarkové - Peníze od Hitlera:

"Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet."

A tak se dál vločkovatými zuby nehty pokoušela přesvědčit tmu aby zmizla a dovolila jí se zvednout ještě pro bramboráčky. Pokus se téměř zdařil. I přesun na blízkou lavečku byl proveden bez větších obtíží, ale i přesto byla shledána bezpečnější opora zdi a zadek na zemi. Tak ji nalezla maminka a její černé myšlenky rozptýlila hovorem (děkuju) a kofolou (ještě jednou díky).

Následný asistovaný pochod k dece proběhl ve větší rychlosti, protože vločka zjistila, že když teda musí vstát, tak se musí pohybovat a to pokud možno rychle, jinak hrozí nebezpečí zatmění (viděli jste TEN film? Někdy vám o něm povyprávím). Posilněna jídlem i pitivem zapadla vločka do vody. Příjemné kličkování mezi mravenci (lidmi). Na dobu temna pomalu zapomněla.

A pak se zatmělo zase. Báječné, jednoduše báječné (vidíte jak z těch písmenek odkapává ironie?). I pomyslela si vločka, že je pěkně pitomé mít hlavu, která nesnese pobyt ve výšce stoosmdesáti centimetrů, jichž vztyčená vločka ovesná dosahuje. A pak začal déšť a lidé, kteří byli mokří z vody, hledali před ním, zcela nesmyslně úkryt. Úžasný déšť.

Mokrý člověk nemůže být více mokrý.

Teď začíná venku bouřit. Ovesná vločka má bouřky ráda. Jsou bouřky v její paměti, na které se nezapomíná a jsou takové, za jasného modrého nebe, na které by ráda zapomněla.

Komentáře:

1 Gabriella | Web | 17. července 2010 v 22:42 | Reagovat


Taky se mi dřív zatmívalo před očima..byl to hnus,ale naposled jsme to dovedla k dokonalosti. U zahajování maturit jsme sebou sekla,že jediný co si pamatuju je to jak jsme s epak probrala an zemi
2 Hjůbí | Web | 18. července 2010 v 0:05 | Reagovat


Ty brďo. Nemělas to z hladu? Nebo... nebo... nevím. Ale už je to teda v pořádku?
3 Pája | Web | 18. července 2010 v 11:12 | Reagovat


Adolfek je prostě boží.
4 ET | 18. července 2010 v 14:53 | Reagovat


Ach, díky že už jsem starší. Tak někdy po dvacítce začaly tyhle stavy pomalu odeznívat, ale stále si na ně důvěrně pamatuji. Nejlepší to bývalo, když jsem pracovala přes léto v antikvariátu, lidi něco sháněli a já jim tvrdila, že fakt nemáme (ve snaze se udržet na nohou dokud neodejdou), zatímco inkriminovaná kniha ležela někde poblíž (ale já bych k ní bohužel nedošla )

Úprk před vodou se mi na koupališti jeví obzvláště zábavným!
5 Kaunaz Isa | E-mail | Web | 19. července 2010 v 5:52 | Reagovat


Jodid tipuje, že to bylo z nedostatku kofeinu. Káva, milá vločko, je základní složka jídelníčku. Myslím, že někdo, kdo si chodí pro rady k ulitám, by to mohl vědět