nejsem si jistá, jestli by se neměl článek jmenovat spíš pátkosobota, protože podstatná část událostí se odehrála v noci a po půlnoci. Ale myslím, že mi porozumíte i tak, a pokud ne...tak mám pro vás jednu cennou radu:
ohromně vám to pomůže ;-)
Tak a teď se vrátíme k vypnutí televize, v pátek kolem jedenácté hodiny večerní.
- po dobrém dokumentu odcházím dobře naladěna, s projistotní pláštěnkou v tašce, na film do Smetanových sadů - známých spíše pod jménem Park. Plátno je natažené, lidé posedávají na lavičkách, já, lenoch líná, se ukládám na zem, kde jsem předtím rozložila palestinu (je stejně víceúčelová jako ručník) a čučím k nebi. Titulky, krev, umírající pes, automobilová honička a ten ogara, co hrál v Mexické jízdě...znalci tuší název filmu.
- kvalitní film, ale nejsem si jista, jestli můžu hodnotit, když jsem viděla jen jeho třetinu (možná půlku). Protože...chvilka napětí...na pravé straně se blýskalo. Hezké světelné efekty, ale jen do doby než došly k Parku. Pak začalo tóčo, než jsem si stačila dát pláštěnku byla jsem durch (mokrá, pro ty méně chápavé), filmu nejdřív došel dech, tedy zvuk a po chvíli i obraz. Já prchala někam pod střechu. Blesky létaly a ne jen obrazně.
- pod stříškou muzea se nás tísnilo asi deset. Byla jsem křivě nařčena, že jsem z Prahy. Po této urážce následoval start směrem k Míru (doupě číslo dva). Dobře, vyběhla jsem až po té, co se provazce vody trochu umírnily. I tak mi nateklo do bot vrchem neb voda se na chodníku vlnila. Na schodech u Míru následoval rituál vylévání jezera z polobotek. Další čekání na umoudření počasí.
- neumoudřilo se. I přesto jsem se vypravila na privát...a v hlavě si nadávala, proč musím bydlet na jediném kopci v UH, kde teda nehrozí záplavy, ale rozhodně je tam člověk blíž bleskům než kde jinde ve městě. A taky že jo. Nad Vykopávkama to jen svítilo. Jeden za druhým a ne jen ty obyčejné - žluté, bílé, ale i ty superfantastické (pokud jste doma a díváte se z okna) fialové.
- zvládla jsem to, jak vidíte. A spánek od půl druhé v noci byl příjemný. Není hezčí ukolébavky než šumění deště. V ledničce byla už jen má láhev vína a tři lahváče, takže nebezpečí návštěvy Samce Kapradě bylo teoreticky zažehnáno...že bylo zažehnáno i prakticky jsem zjistila následujícího dne, kdy mi jeho černé kruhy pod očima pověděly o tréninku jater v Parku.
více ze záznamu zítra...to jest den, kdy se opět vracím do města milovaného
Ano, šla jsem na Amores Perros.
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)