LFŠ - sobota

...aneb Den, který Byl. A rada pro každého, kdo si nepotrpí na "sladkobolné románky":

nečti nebo čti a zapomeň

Nejsem si vždy jistá, jestli zbytek blogerského světa jsou reálné osoby. Stejně tak si nejsem jistá, jestli Robinson neumřel, minimálně, na prasknutí močového měchýře...protože nikde nebylo ani slůvka o nějakém křoví plnícím úkol boudy dřevěné s prkýnkem uvnitř. Toliko k mým pochybnostem. Nyní malý dodatek k pátku:

• byla jsem znavena natolik, že z akce usuš se proběhlo jen pověšení pláštěnky na dveře a hození kalhot přes židli. Polobotky byly ponechány svému osudu u dveří.

sobotní ráno:

• kap, kap na okap. Prší a prší a ovesná vločka spí a spí. Už dávno minula doba, kdy Kaunaz vstává do práce, minula i doba, kdy vstává Pája na kurz angličtiny a nakonec minula i doba, kdy vstával o sobotách tatínek. Když jsem konečně otevřela oči, bylo něco kolem jedenácté dopoledne. Snídaně se skládala z jogurtu s malinovou marmeládou, pivo už nesnídám.
• pípá sms od Chorasky (její minulost je temná) a sraz je určen na jednu hodinu odpoledne. To je tak akorát na to, abych se pokusila vycpat polobotky zbytky papírů, co jsem našla po šuplíkoch...na některých byly pozůstatky veršů z dob dávných a minulých. Nečtu je a rovnou muchlám. Na vycpání nestačily...posloužila MF Dnes neb mají u mne vroubek.
• cestou na nádraží jsem se stala vločkou dobrodějkou a poskytla na našem privátě azyl mistru Morálesovi se ženou. Vše pod dohledem oprýskaných zdí kostela. Pak už jen na vlakáči vyzvednout Ch. Nemohlo se stát, že bych ji přehlédla. Je svá a já byla modrá. Za cíl jsme si určily čajovnu pod kaštany (píšu malým neb tam ty kaštany vážně jsou). Dýmka...od poslední uplynula hodně dlouhá doba. Půlrok minimálně. Nevím, co pravily astmatikovy plíce, já jsem byla spokojena. K obědovečeři postačila miska kuskusu pro obě. Prší.
• Choraska odchází za kapelou bratránka hudebníka, ovesná vločka na nákup do Tesca. Potřebuju "čerstvé housky" a taky se trochu prospat (ha, ha, ha). Večer mě totiž čeká něco jako oslava narozenin. Cestou potkávám...Dalího.
• spánek, co víc o něm říct než že byl příjemný, za okny pořád šumí déšť. Vycházím z privátu později než jsem čekala, v tašce mne tíží láhev vína. Sešlost se koná na schodech u Míru. Jak symbolické. Polobotky stále nejsou suché. Jdu v sandálech, jejich výhodou je, že kapalina jednou stranou nateče a druhou vyteče. Pohled na figurky z kolekce (tak trochu jiné pojmenování pro postavičky z podsvětí) mě rozveselí.
• jsem mezi svýma, jsem doma. Šmoulinka, Mafin, Adam a Dalí, taky spousta piv, slivovice a víno, tzv. Slovácký trojboj. Klání se neúčastním...neb bych se nerada jednoho dne zohla a zlomila si játra. Prší, dívám se, mluvíme...neředěná filosofie života. Jak se tak kochám, udeří mne cosi do hlavy. Tuto událost si můžeme vykládat dvěmi způsoby:

a)zásah prozřetelnosti a doporučení k odchodu domů

b)doručení možné výmluvy pro následující skutky

• ano, možnost za cé je správná, spadla na mne "didžerida" a s tou pravděpodobně vyšší moci nespolupracují (ladaže...mami, nemáš v tom prsty ty?). Teď přichází na řadu onen "sladkobolný románek":

Kdysi jsem si řekla: "dvakrát do téže řeky nevstoupíš," a tak jsem do ní skočila po hlavě.

• tudíž a proto, spacák spal na privátě sám, snad se nebál. V druhém pokoji byl přece Mr.Morález a jeho žena. Ovesná vločka se toulala po nocích a myslela na dobu "dávno" minulou...na život mezi figurkami z kolekce...
• touže noc jsem viděla jediný film za celou dobu pobytu na filmovce. A to ještě nebyl na jejím programu. Mistr Nobody...všichni jsme jen představou devítiletého chlapce...nebo tak nějak to bylo. A pak se na obrazovce objevila kometa. "Brou noc děti."

poučení pro příště: "nedávejte pusu oslavenci, ovesná kaše je vrtkavá"

Dobrou noc světe, touto dobou jsem již takové dobré čtyři hodiny pod vlivem UH

Komentáře:

1 Sikar | Web | 29. července 2010 v 21:40 | Reagovat


Zbytek blogerského světa jsou buď automatičtí boti, pedofilové a dívky vyznávající yaoi a mocnou Cthulhu.

Sikar je Cthulhu a ví, že Robinson chodil za palmu, o těch se psalo..
2 Kaunaz Isa | E-mail | Web | 30. července 2010 v 16:57 | Reagovat


[1]: O Jodidovi se ví jen to, že není Kaunaz.

Mohu pouze reagovat na film Mr. Nobody - ten film mi rezonoval v hlavě ještě dva dny. Nejspíš jsem v něm viděl něco, co tam ani nebylo.