Dnes jsem se "svými" bohemisty oficiálně ukončila školní rok. První rok na vysoké škole. Byl jaký byl, ale nejkrásnější byl, když už utíkal a končil. Snad proto neustále myslím na verše Pavla Šruta:
NEJKRÁSNĚJŠÍ BÝVAJÍ NA ÚTĚKU
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
lehounce přiopilé
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
v modravém kouři chvíle
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
když říkají si: kdo ví?
Nejkrásnější bývají
na útěku od muže
k jinému Novákovi
"Beze slov a mlčky."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)