Fotografie pro ty, kdož nechtějí číst ten dlouhý text, který bude následovat:
"Netrucuje, jen hlídá."
Kamarádka skládala dnes ráno zkoušku na veterině. Doma v Brně má dvouměsíční štěně chodského psa, jmenuje se Clowy. Na zkoušku se se psy většinou nesmí a tak hledala "tetu na hlídání". Mno a mně v Brně chybí Cho. Co myslíte, že jsem udělala? Nabídla své služby.
A tak jsem dnes v sedm ráno stepovala na Pionýrské mámena fatamorgánou v podobě jezdících šalin a pánů od rodin, kteří svým dětem zabavili koloběžky, a cestovali na nich do práce. Pak jsem dostala do ruky vodítko, na jehož druhém konci pokojně ležel pes, do batohu schovala misku, nezbytné propriety (sáčky na exkrementy, hračka, kost na žužlání) a vyrazila zpět na Nové.
Dosud klidně ležící pes se rozhodl, že bude zbytek cesty ťapat pozpátku a do toho si párkrát úpěnlivě zavyje. Vytí ho naštěstí přešlo po pár minutách a couvat přestal u prvního vchodu do domu (ostatně u většiny vchodů do domu naznačoval, že tady už by teda klidně i zastavil a usadil se). Pak už hezky ťapal u levé nohy, až do chvíle, kdy spatřil westíka v parku. Zaječel na něj a mínil ho roztrhat na kousíčky. Krysaříka ignoroval, nebyl hoden jeho pozornosti, protože byl menší než on.
Na bytě se pídě/Clowy choval zcela flegmaticky. Párkrát si kníkl jen tak pro sebe, aby věděl, že od nějaké paničky odešel a rozhodl se věnovat spánku pod stolem. Přerušoval jej "jen" ve chvílích, kdy někdo někam šel, třebas jen k dřezu napustit si vodu. Popošel těch pět kroků a zalehl k zemi. Pak se zvedl a vrátil se se žíznivcem zpět ke stolu.
Poté, co Ká a Ká odešli úspěšně složit zkoušky, které byly na pořadu dne, se Clowy rozhodl neopustit mne ani na vteřinu a vecpal se i na záchod. Tam ležel spokojeně na předložce do chvíle kdy jsem spláchla a pak si se mnou šel způsobně umýt ruce.
Měla jsem instrukce, že zhruba po dvou hodinách bude potřebovat vyvenčit. Dvě hodiny uběhly a štěndo chrnělo v rohu, cukalo nohama a blafalo na nějakou snovou kořist. Opravdu jsem jej nechtěla budit. Pohodář a flegmatik. Prostě studentský pes, který nemá potřebu po ránu běhat a dovádět, místo toho uvážlivě spí.
Když se vrátil Jodid s Khorsem, vzala jsem pídě ven. Zní to jednoduše, že? Celá akce však zahrnovala popadnutí štěněte do náruče, seběhnutí pěti pater, připnutí vodítka, otevření několika dveří a pak teprve venčení na štěrkovém obkladu stromu před barákem. Sotva se vyloužičkoval, zamířil ke dveřím od domu, pohled říkal vše: "Vyčural jsem se, tak proč bych tu měl ještě strašit?"
Odemknout dveře, odemknout další dveře, popadnout Clowyho do náruče, vyjít pět pater, pustit štěně, odemknout, odepnout vodítko, zamknout a mile se usmát, protože na něj se nešlo neusmívat. To už mi psala Anet, jestli bych jí psíka nevrátila...odpověď byla jasná: "Nevrátila." Ká i Ká se moc líbil a já jsem byla taky uchvácena, takové pohodové štěně jsem ještě neviděla. Proto jsem Anetu poprosila, zda bych si pídě mohla ještě chvíli nechat.
Mohla. A tak nám Clowy asistoval při přípravě oběda, já si ještě jednou zopakovala běh do schodů a při té příležitosti si zahrála na vzornou občanku města Brna, protože jsem po "svém" psovi uklidila bobek v trávě. Pak přišla Káťa a zvěř naprosto rozdivočela, ale jen na chvíli. Pak se Clowy opět uchýlil ke žvýkací kosti, kterou si za mnou poponášel, ať jsem šla kamkoli.
Oproti naší malině (belgický ovčák malinois) je choďák opravdu flegmoš na entou. Zatímco Cho všechny nedůvěřivě měří pohledem a kamarádí se až po čtvrt hodině v lepším případě, Clowy se nadšeně vrhal ke každému, kdo vešel do dveří, a že to nebyla jen Káťa, ale i Pan Klobouček. Taková hromadně lidská socializace.
Kolem třetí hodiny jsme se s Jodidem vypravili vrátit tu chlupatou kouli paničce. Prohlásila, že jsme první, kdo jí děkují za to, že hlídali jejího psa a chtěli si jej nechat tak dlouho. No jo, ale kdo by taky odolal, že?
"Až budeme velcí, bude těžké vybrat si psa."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)