Bublanina

… aneb Likvidujeme třešně.

Nevím, jak váš žaludek, ale ten můj je schopen (neplést si s ochoten) zpracovat pouze omezené množství čerstvých třešní. Jodid přivezl asi pětkrát tolik, a proto jsem se rozhodla prubnout elektrickou troubu na Novém a stvořit něco na způsob bublaniny. Píši "něco na způsob", protože se mi dost dobře nepodařilo dosáhnout touženého prudce nadýchaného výsledku. Znám však viníky (zásuvka) a příčiny (časová prodleva ve šlehání) a příště (pokud mi bude dána příležitost) jim zamezím přístup do kuchyně.

Začnu tím, co budete potřebovat pro stvoření onoho skvostu s chutí piškotu a ovoce. (Třešně nejsou u bublaniny podmínkou, to se mi na ní líbí.) V první řadě troubu, šlehač (známý též pod jménem mixér), váhu či odměrku, plech, pečicí papír a chuť do pečení.

Ta metlička vlevo úplně nahoře je jen na okrasu, než bych s ní něco ušlehala, byla bych šedivá a dost možná i plešatá.

Ingredience:

· 5 bílků

· 5 žloutků

· 10 lžic horké vody

· 300g cukru moučka

· 300g polohrubé mouky

· 1/3 prášku do pečiva

· ovoce

· hrubá mouka

Postup je následující:

Žloutky vyšleháme s polovinou cukru do pěny. Z bílků a zbylého cukru ušleháme sníh, který jemně vmícháme do žloutků.

V polohrubé mouce rozmícháme prášek do pečiva a výslednou směs opět jemně vmícháme do žloutků. Nakonec přidáme vodu a těsto rozetřeme na plech vyložený pečícím papírem.

Jahody nakrájíme na plátky, třešně vypeckujeme a spodní stranou je namáčíme do hrubé mouky. Poklademe jimi budoucí bublaninu.

Pečeme ve vyhřáté troubě na 220°C asi 25-30 minut.

Pár obrázků:

Moučná etepa, soutěžní úkol pro vás: poznejte, co v které misce je.

Kladení třešní do plechu na těsto.

A teď trochu reality, ano?

Protože v mém a Jodidově vlastnictví je jen ruční ponorný mixér, či jak se tomu říká a nedisponujeme tak jako doma dvěma ručními mixéry, prohodila jsem první dva šlehací body. Proč? Kdybych metlu od žloutků dala do bílků, neušlehala bych nic, ani kdybych se na hlavu stavěla a k Facherovi se modlila. Ano, jsem líná tu metlu od žloutků umýt. Po několika nekonečných minutách šlehání se tedy bílkům uráčilo přejít do ukázkové sněhové podoby a já metličku ponořila do žloutků. Krom spousty bince (Už jste šlehali něco v nízkém hrnci?), který to nadělalo, se mixér v půlce šlehání zasekl a… nic.

Čím to? Proč to? Nu což, nechám ho zchladnout. Když se nerozšlehal ani po deseti minutách oddychu, vrazila jsem ho do jiné zásuvky a ejhle, to byl šrumec. Jenže žloutky stihly v mezičase ztuhnout, asi za to mohl ten cukr, který jsem do nich vrazila během té první chvilky šlehání. Celá tato anabáze je příčinou mého zklamání. Bublanina totiž není ve výsledku tak krásně nadýchána, jak si ji chuťové buňky pamatují v maminčině provedení.

Popisem šlehací anabáze jsem však přeskočila první a nejzapeklitější problém: vypeckování třešní. Hledala jsem na internetu, tam mi však ve všech čtyřech otevřených odkazech stihli nabídnout odpeckovávače automatické, mechanické i mechanické s obsluhou v ceně bez trenýrek. První jsem odpeckovávala ručně, ale přestalo mě to bavit.

No a pak se problém vyřešil. Do místnosti vstoupil chlap, respektive Khors, a podal mi škrabku na brambory. Tudíž je postup na vypeckování třešní následující: tam, kde byla uchycena zelená stopka, zanoříme škrabku do třešně, otočíme s ní a vydloubneme pecku. Esteticky nic moc, ale drží tvar a je to rozhodně lepší, než třešně rozšmelcované rukama či nožem.

Akce Pecka musí pryč!

Poslední překvapení mi uchystala trouba. Naše domácí, na kterou je recept psaný, je zjevně nepříliš žhavé těleso, protože trouba na Novém pojala k plechu s budoucí bublaninou velmi vřelý vztah a to tak, že moc. Málem ji svou vřelostí upálila.

No a takto to dopadlo, pocukrování není nutné:

Doporučuji udělat si do půl litrového hrnku kakao a pustit si pěknou pohádku. Třeba tuto:

Žít je krásné, nemyslíte?