To máte tak, když zjistíte, že jste sice čtenářskou besedu zvládli s naprostým přehledem i přes fakt, že se vás zkoušející zeptal na Zahradníčkovo Znamení moci, ze kterého máte osypky, jen na něj pomyslíte. Bylo to vcelku lehké, samozřejmě by mi lépe prospělo, kdybych řekla, že to bylo děsně těžké, ale JÁ to zvládla, jenže...lhát se nemá ani svému sebevědomí, které teď někde leží v bezvědomí.
Dvě otázky na prózu, dvě na poezii. Začali jsme prózou a zkoušející na mne hned vysypal Zahradní slavnost Václava Havla. Ještě, že jsem se nad tím v MZK tak vztekala, jinak bych si nic nepamatovala. Bod dva byla Báječná léta pod psa. Schválně, najdete nějakou spojitost mezi otcem tady a otcem Pludkem ze Zahradní slavnosti? Zákeřná otázka, což?
Poezie, mno začali jsme mně milejším Ačkoli od M. Holuba. Nemnoho řečí kolem něj a hurá na Zahradníčka. "Jéje" jak já jsem se rozčílila. Vysvětlila jsem zkoušejícímu, jak je Z. patetický, co si myslím o katolických autorech vůbec a na závěr mu odrecitovala dva řádky, kde se Z. a) stylizuje do role Boha (pravděpodobnější) nebo b) promlouvá tam sám Bůh.
Konec optimismu. Čtenářská beseda je součástí zkoušky ze semináře literatury 2. poloviny 20. století a je její první částí. Kdo nezvládne besedu, nemůže se zapsat na zkoušku. Tak jsem v pondělí besedu zvládla, abych večer zjistila, že na zkoušku se nemůžu nacpat, protože je plná kapacita.
Po konzultaci s podobně postiženými jsem zjistila, že zářijový termín asi nevypíšou (to vyplynulo z komunikace s vyučujícím), prý možná příští rok v lednu, co na tom, že mám nárok na jeden řádný termín...který by se mi samozřejmě víc hodil v září, nebudeme si nic namlouvat, zítřejší oprava dětské literatury mi dává zabrat, stejně tak test z přednášky...
Mno a menší kudla do zad, asi je ze mne hysterka, protože po zjištění oné úžasné věci jsem nebyla schopna komunikovat s okolím, i přes to, že u nás je Araik - muž surfující na gauči. Nespolečensky jsem se uchýlila číst si do pokoje a sotva jsem sáhla na lampičku bouchla mi pod rukou a vyhodila v bytě pojistky...asi věděla, že jsem děsně vzteklá.
Mno a tak teď po ránu medituji nad tím, jak mi mé pravé ucho zpříjemňuje život (ironie z těch slov teče stejně jako ten sajrajt, který mi teče z ucha, ve kterém šumí oceán), jak jsem pitomá, že jsem se neučila průběžně, a jak se poučím a příští semestr to bude lepší (ha, ha, ha).
A sladká tečka na závěr, ač bych měla mít angličtinu na úrovni B2, nejsem schopna normální komunikace. Neznám slovíčka, mám výslovnost českého fouska, neslyším, proto nerozumím a nerada prosím, po páté, o zopakování věty. Sladká čeština, ve které jsem schopna vyjádřit tolik věcí, aniž by se mi uškvařil mozek a já se proměnila v ředkev studem za výslovnost.
"Neděkujte, ráda jsem vás "příjemně" naladila do dnešního dne."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)