Ona past má podobu palačinky. Palačinky s marmeládou, banánem a šlehačkou, to vše poprášené Grankem a zkonzumované půl hodiny před půlnocí po náročném dni, jehož valnou část jsem strávila v Moravské zemské knihovně. Ach, ta slast, kdy sedíte u stolu v bytě, o kterém jste si mysleli, že je nedosažitelný, s mužem (Nebo snad klukem? Přísluší mi psát o muži, když si nejsem jista, zda jsem ještě dívka nebo už žena? Nenahlíženo z hlediska sexuálních /ne/zkušeností.), o kterém jsem si tehdy (ach, ano, tisíce let nazpět) v Lužánkách myslela, že je taky nedosažitelný...
Vidíte, co se mnou všechny ty knihy dělají? Píšu jak kniha, mluvím jak rádio a na začátku řeči zadrhávám jak stará gramofonová deska...už aby, aby co? Bylo léto, na které nemám brigádu? Léto, které nevím, kde strávím? Stačí, že jsem. Tady, teď. Nazdar.
"Past tkví v čase, množství a spánkovém deficitu. Věnováno budoucím generacím a mé zapomnětlivé hlavě."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)