Jůlie a Ofélie II.

… aneb Lovkyně snímků.

Ač jsem minule slibovala potkaní hry, raději vás uvedu do situace při focení. Důvody? Jen tak pro radost z psaní více článků, jen tak, abych vás potrápila (I když, co je to za trápení, když můžete prohlížeč kdykoli vypnout a jít jinam.) a taky abych ospravedlnila kvalitu fotografií.

Nebudete ušetřeni té "spousty" obrázků, které jsem spáchala s vypětím sil. Ano, s vypětím sil, protože jak se zdá, vztah fotografka a její mazlíček aspiruje na nějaký povedený Murphyho zákon.

Cizí zvěř fotím docela s přehledem. Nemám problém se psy na cvičáku, většina fotografií je dobrá a zachycuje to, co jsem chtěla. Když však chci vyfotit našeho chobota, usadí se mi těsně před objektiv a míní do něj funět tak dlouho, dokud foťák neodložím a nejdu si čutat s míčem. Nedej bohové, když pokleknu, abych Cho zachytila z té správné perspektivy. Okamžitě nechá jakékoli činnosti, ať je sebezajímavější, a běží se na mne podívat, cože to tam kutím.

Vzorná modelka Bubina.

Zapózovala, posečkala a odešla si za svým.

Zde zachycen ten trochu lepší případ naší Cho - frisbee v dáli bylo zajímavější než já.

Myslela jsem, že toto pravidlo platí jen u psů. Chyba lávky. Mé potkaní slečny, dále označovány jako krysky, jsou na většině snímků zastoupeny buď mizejícím ocáskem, šmouhou v podobě jejich těla, nebo rozostřeným čímsi, když mi cpaly čumáky do objektivu.

Názorná ukázka mizení v podání Ofélie.

Jejich fascinace technikou je obdivuhodná. Jůlii zajímá spíše objektiv, Ofélie se zaměřila na gumové chránítko hledáčku. Baví je viset na popruhu, který visí mně na krku a na kterém visí foťák. Jejich podobnost se psem nekončí znemožněním zvěčnění.

Malá odbočka nutná k návratu k myšlence. V rámci chození na cvičák se Cho baví stopováním, agility a též obranami. Jejich kouzlo spočívá v zakousnutí se do figuranta řádně obaleného v několika vrstvách oblečení se speciálním rukávem na paži.

Ten sice tvrdí, že je naše malina (belgický ovčák malinois) i při obranách něžná, ale skus má solidní. Stejně tak krysky. Onehdy jsem se tahala s Ofélií o balíček papírových kapesníků a byla jsem potupně poražena. Míním to svést na vyrušení v podobě Jůlie padající ze skříňky.

Nebo to bylo naopak a padala Ofélie?

Zachycení těch dvou chlupatých breberek je nadlidský úkol. Nejen, že se neustále hemží, ale ony se hemží hlavně při zemi, tudíž jsem většinu času nalepena na podlaze a ony si ze mne s radostí udělají průlezku. Ještě jsem nepřišla na řešení otázky: "Jak vyfotit potkana na vlastních zádech."

Ještě bych chtěla říct, těžko se potkan fotí, když neustále musím odkládat foťák a chytat jej při pádu ze židle (v lepším případě), nebo z knihovny (v horším případě).

Zachycení sebevražedné mise.