120.den

... aneb Nový domov.

Navazuji na předchozí fotografie, na nichž jsem vám umožnila po vyšplhání do pátého patra nahlédnout za dveře bytu. Teď otvírám dveře dokořán a vy můžete pozdravit krysky.

Dnes jsem své milé potkaní slečny nacpala do přepravky, na záda hodila batoh s další částí "věcí nezbytných k žití" a do ruky uchopila klec, v níž byla vězněna Nesnesitelná lehkost bytí*. Málem jsem však neodjela, naštěstí mi maminka zapůjčila pět korun, které jsem při předchozí cestě neuváženě probendila na veřejném WC. Cesta autobusem byla za mnou, čekalo mne nastoupení do vlakové soupravy směr Brno.

Vlak, který měl původně zpoždění jen pět minut, nakonec dorazil do místa určení o deset až dvanáct minut později. Přišel pro mne Jodid, tedy ne tak pro mě, jako pro klec. Klec se nezdá, ale je těžší než tíha bytí (Kundero, ty si to vypiješ.).

Chtěla bych všem mladíkům a mužům, kteří se mnou dnes cestovali popřát pevného zdraví, protože ho budou potřebovat, až se jim záhadně zašmodrchají tkaničky od bot a oni si rozbijí ústa. Jsem pomstychtivá, protože se ani jeden nenabídl, že by mi pomohl s klecí, se kterou jsem měla zjevné potíže. Kdyby se aspoň dívali jinam, ne, oni pitomě civěli.

To víte, slečna s batohem, přepravkou s potkany v jedné a s klecí v druhé ruce nastupující do vlaku, je zajímavý objekt pro pozorování: "Spadne? Nespadne? Pustí klec nebo přepravku?" Toť otázka.

Teď už "děti" bydlí taky Na novém a časem jim s Jodidem rozšíříme rezidenci.

*Když už někdo chce udat své filosofické výmysly, ať napíše filosofický spis a nemaskujete to románem, i když je ten román postmoderní. Mám na vypravěče pifku a na čtenářské besedě si s ním vyrovnám účty.

Komentáře:

1 Pája | Web | 1. června 2011 v 22:16 | Reagovat

Takoví Bratři Karamazovi jsou také román. Je tam opravdu hodně děje. 

Takovým je radno vrazit přepravku, aby ji chvíli podrželi, že jsou tam jen kobry, ale že většinou neplivají. Možná by potom nestáli a necivěli, ale nenápadně prchali.

2 ET | Web | 2. června 2011 v 9:06 | Reagovat

Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo necítí potřebu přečíat všechno od Kundery a dát celému světu najevo, jak je to báječné čtení a nečetla jsem nikdy nic lepšího.

3 Pan Klobouček | Web | 2. června 2011 v 16:11 | Reagovat

Já jsem to vyřešil jednoduše - Kunderu nečtu

4 ovesná vločka | Web | 2. června 2011 v 19:03 | Reagovat

[3]: Ty si to můžeš dovolit, já ne...to víš, studenti bohemistiky musí přinášet oběti.