Předem se omlouvám těm, které zklamu, když jim neposkytnu cenné rady, jak rychle přelouskat Český snář pana Ludvíka Vaculíka. Nejde to, ale zkusit to můžete, stejně jako můžete zkusit pochopit knihu Věry Linhartové Rozprava o zdviži. Jestli se vám to povede, napište mi do komentářů.
Pokud se divíte, že Bublifuk si v pátek dal oraz a já publikuji jen samé "kvalitní" články, tak... (Ta ironie míří k jednomu nejmenovanému, kterému to spočítám, jen co budu mít za sebou zkoušky.) ... vločka má zkouškové. Řeší to o trochu míň než první semestr, alespoň tady na blogu, snad i trochu v reálném životě. Hlavně díky Jodidovi.
Příští týden mne čekají buď poslední tři nebo poslední čtyři zkoušky (souhrnné označení pro písemné kolokvium, test, čtenářskou besedu a test). Kdybych nebyla trubka, mohla být jen čtenářská beseda, která je vstupní branou k velkému testu ze semináře literatury 2. poloviny 20. století. Jenže vločka nezvládla test z přednášky 2. poloviny dvacítky a pokopala (do teď neví jak) písemné kolokvium z dětské literatury, a tak si příští týden užije až až.
Takže, v pondělí čtenářská beseda, na kterou musím mít načteno 35 knih, 25 ze seznamu, 10 vlastních z doby 2./2 20. stol. Většinu z nich jsem četla jakž takž během semestru, ale taky jsem si u většiny neudělala výpisky a teď co, že? Tudíž a proto jsem strávila příjemné čtyři hodiny v MZK zavalena různými sbírkami básní (začínám mít slabost pro pozdní dílo Seiferta), knihami různé úrovně (viz. Rozprava o zdviži) a pokusem o navození lehára s výtiskem Lehára na stole.
"Lehár", toť dílo bohemisty vzývané i proklínané. Tloušťky nekonečné a nesoucí název: "Česká literatura od počátků k dnešku." Ponořila jsem se do něj, abych se vynořila s tváří rudou vztekem, protože první strana, na kterou jsem narazila, zmiňovala mistra Kunderu (upozornění pro nepozorné, sem patří ironie).
Když už tedy postmoderní román, tak radši Ludvíka Vaculíka, než Milana Kunderu. Již jsem to zde jednou zmiňovala a názor neměním a čas mu hrany neobrousí. (Psala jsem, tuším, něco o tom, že když někdo potřebuje udat své filosofické výplody, ať napíše filosofický spis a nemaskuje to za román s titulem Nesnesitelná lehkost bytí.)
Mou smůlou je, že Kundera umí psát, takže se ke mně to stěžování pochroumaného ega na celý svět mezi řádky kvalitní knihy dostane. Všichni jsme mu ublížili a on ve svých románech o tom podává svědectví. Kdo jiný jest předlohou žertujícím osudem vláčeného Ludvíka, než on "chudáček malý svou vlastí zavržený".
A dost, zase jsem se rozhorlila. Možná jsem jen nesmyslně zaujatá, pokud si myslíte něco jiného a má to hlavu a patu, ráda si přečtu váš komentář. Snad jen Směšné lásky mne opravdu oslovily. (Snad ne proto, že jsou jednodušší na pochopení? To by říkalo něco nehezkého o mých duševních schopnostech...)
"Volají mne Milenci a vrazi, Zbabělci a další..."
"Hovno hoří."
Žádné komentáře:
Okomentovat
V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)