sobota 6. února 2010

Že toho na srdci moc nemám...


...zas vám napíšu něco o tom, co mi dělá radost.
Mám ráda:

  • tu chlupatou čtyřnohou příšeru, co se přeze mne tak ráda hroší. A i přes svou elegantní postavu a ladné skoky při lovu frisbee, si musí při přelézání člověka na něj aspoň jednou šlápnout, popřípadě se i otočit, či zalehnout.
  • Trapera...teda abych uvedla věci na pravou míru. Miluju celý MASH. Hawkey je pro mne starší brácha, Frank ten správný Kuní ksicht, bratránek na rýpání, Radar mladší bráška a Traper, Traper je hvězda mého srdce
  • vůni vypraného oblečení, které se suší na sluníčku
  • vodu, vodu, vodu...čistou a dobrou, vodu zurčící jako potůček přes kameny, obrovská jezera na severu, ve kterých se zračí hory, šumící moře a bouřící oceán...jsem ryba
  • svůj foťák, pozor nejsem materialista, žiju si s ním pěkných pár let (dva páry let) má své mouchy, ostatně já taky. Není pojmenován, láskyplně mu občas nadávám do cvakacích hromotluků a blbečků neblýskajících...
  • když máchám fotopapír ve vývojce a pomalu se objevují tváře, jako duchové
  • dívání se do ohně, kreslení žhnoucím koncem dřívka do tmy
  • písmenka, kdekoli, jakákoli...psaná spíš než mluvená
  • když pod rukou cítím strukturu kamene (proto ošahávám v galeriích sochy i přes to mohutné vyřvávání ostrahy: "Don´t touch please!!!")

Žádné komentáře:

Okomentovat

V mezích slušnosti a když kritika, tak věcná, adresovaná, konkrétní a konstruktivní :-)