Sousedé, které milujeme

...aneb Never ending story...

Žijeme si spokojeně na vesnici. Naproti domu je les, který vrhá spoustu stínu a navíc v něm ani ty hřiby nerostou. Za domem potok, ve kterém teče voda jen když se u sousedů spláchne. Z obou stran jsme obklopeni lidmi, kteří přesně zapadají do idylky kolem.

Na každou část roku mají své specifické libůstky, které pronikají až k našemu domu. Nejdřív se projevovali ti nalevo. Tehdy "mladý" muž si pořídil motorku, velmi rád ji spravoval a ještě radši na ní jezdil do práce. A do práce se jezdí kdy? No přece ráno, brzy ráno... nevadilo to jenom mně, ale i naší čtyřnohé hlídací chlupaté fence, která s každým jeho výjezdem startovala k bráně za hromového štěkotu. Nevím, koho jsem tehdy chtěla zničit víc. A pak se svět zklidnil, teď už "starší" muž byl lapen jednou ženou a motorku vyměnil za auto.

Tito lidé mají taky výjimečnou schopnost řezat dřevo na zimu celý rok (pokud možno brzy ráno a na cirkulárce) a pak v zimě pálit v kotli mrtvoly = plasty. "Ekologie" vítězí a tak nám nic nenarušuje výhled na zátiší s horami dřeva.

Pak přišel nečekaný útok zprava. Ze začátku to vypadalo nevinně. Mlady pár, žijící v domku s rodiči, co si pořídil pár dětí. Jenže mladá paní má sestru, která si ty páry dětí pořídila, se svým mužem, dva (to znamená čtyři děti, a ne že bych si myslela, že neumíte počítat ;-) ). Takové malé děti mají prázdniny celý rok a taky mají babičku s dědečkem (ano, hned vedle našeho domu), za kterými rády jezdí. A v době písemek, potažmo učení se na ně, pobíhají po zahradě hrající si na Indiány a kovboje, popřípadě, jak je teď moderní, na různé ty "spajdrmeny" a kdo ví co ještě.

Děti povyrostly, na zahradě už neječí, zato hrají na flétnu, bubínek a na nervy :-) ale to už se mě netýká. Zato jejich maminka si vysloužila trestné body. Na balkón, který je vzdušnou čarou (dle mapy.cz) 0,008km od okna do pokojíku, který mám se sestrou ve společném vlastnictví, zavěsila něco, co má pracovní název "kokosy".

"Kokosy" není úplně přesné, dá se říct, že je to dokonce i zavádějící. Jsou to spíš takové trubičky a destičky ze dřeva, co nadělají při sebemenším závanu vzduchu rachot jak padající lešení. Spáváme při otevřeném okně, ať už je léto nebo zima. Od doby co kokosy lomozí máme stále otevřené okno, ale spíme mnohem míň.

Když dřevo utichne, ozývá se zpěv. Z lidský hrdel uniká skučení, do toho sem tam zapraští struny nějakého nástroje, snad to je kytara. Takto se v letních měsících u sousedů griluje. Máme, sice nechtěný, ale zato naprosto přesný přehled o dění za plotem.

Letošní zima začala pokusem o vysklení okna do pokoje za pomoci rachejtle. Dále se pak ozýval hlomoz bouchajících kuliček a dalších serepetiček dlouho do noci.

Rána ještě nezacelená a stále se otevírající má jediného původce: ALARM. Alarm na autě sousedů s "kokosama", dětma, grilem a kytarou. Není noc, kdy by si alarm aspoň jednou nevřísknul. Je tichá, tmavá tma (čili noc). Kolem domu se nikdo neplíží, nikdo ani očkem na to vozidlo nepohlédne a najednou: "tu.tu.tut.tuuuuuuuuu, blik, blik" Všichni vzhůru a u oken, jen majitelé tvrdě spí. Když má vůz špatné sny, houká za noc klidně i třikrát. Vše je pravděpodobně způsobeno nedovřeným kufrem, ale kdo ví.

Onehdá se zase ozvalo "tu.tu.tut.tuuuuuuuuu, blik, blik"

Hlava1: "spíš?"

Hlava2: "ne a ty?"

Hlava1: " co s ním uděláme?"

Hlava2: "utrhnem mu zrcátko, ať má k řvaní důvod"

Hlava1: "šetři si ruce, použij kámen"

Hlava2: "šetři kámen, použij rýč!"

Hlava1: "šetři rýč, použij tank"

Hlava2: "týýjo, to budou mít 2D auto, wow!"

Hlava1: "budem šetřit i tank a ukradnem jim ho"

Hlava2: "už to vidím, zaparkujem ho u nás na dvoře a ono bude řvát znova"

Hlava1: "nevadí, pošleme ho dál, uděláme mu poznávací cestu po celé vsi"

Hlava2: "hm, ne...posadíme tě (hlavo1) za volant"

Problém vyřešen, auto pod tíhou argumentů zmlklo...jen čekám, zda se ozve i tuto noc, nerada totiž řídím za tmy ;-)

V rámci úpravy okolní krásy jsme se sousedce odnaproti, zvané "veselá" vdova rozhodly, zdarma a anonymně, poskytnout naše (hlava1 a hlava2 = my) odb(p)orné služby v oblasti zahradničení. "Veselá" vdova je pyšnou majitelkou ukázkově zastřiženého živého plotu z tůjí. V rámci naší akce, bylo rozhodnuto o jeho úpravě: vystříhání pravidelných hradeb - zubů - o šířce dvou stromků.Objednávky zadávejte do komentářů ;-)

A celou tuto kapitolu si dovolím věnovat panu starostovi. Tento "milý" muž k nám promlouvá skrze amplion s železnou pravidelností v brzkých ranních hodinách ( o prázdninách v 8:00). Jeho předskokanem bývá žena s hlasem mírně zadrhávajícím a často naprosto nesrozumitelným neb kvalita vysílání je nulová, zato jeho hlasitost značná. Hlásná trouba se totiž nachází přímo před naším domem. K realizaci nápadu sestřelit rozhlas vzduchovkou se přistoupí poté, co se naučím mířit. Od doby, co nemáme králikárnu, jsem bez cvičného terče.

Upozornění ochráncům zvířat: na králíky jsem nemířila

Slečna Traper...slečna Hawkey