Knihomolka II.

Předevčírem jsem říkala, že dalších pár slov o knížkách napíšu zítra. Máme pozítří...nu což ani internet není všudypřítomný. Zrovna teď sedím v knihovně, takže o knížkách se mi bude psát opravdu krásně. Ale popravdě... nešla jsem sem jen pro Mikeše (nutně potřebuju vědět, jestli se vrátí k cirkusu...mimochodem, čtu tu knížku asi potřetí ;-) ) ale hlavně tady přečkat čas než začne divadlo.

Minule jsem skončila u Robinsona, do kategorie knih dobrodružných, čtivých a vhodných ke znovupřečtení řadím taky nesmrtelného Vinnetoua a "Oldu Železnou pěst" a do poličky k nim nacpu i Verneovky, z nichž snad nejradši mám Dva roky prázdnin a Tajuplný ostrov. Málem bych zapomněla na Lovce orchidejí...

Nevím jestli tu souvislost vidíte i vy, ale jak tak nad tím přemýšlím, vyjma Vinnetoua a Lovců orchidejí, jsem zaměřena na dobrodružné knížky ve kterých někdo někde (nejlépe na pustém ostrově) ztroskotá. Snad nejradši čtu ty části, kdy se trosečníci na ostrově zařizují a budují si domov.

Dobrodružství je snad v každé knize. Třeba Pouští a pralesem mi přijde lepší než Quo vadis (vole ;-) ) od stejného autora (Henryk Sienkiewicz). Pak se ráda začtu do Dvou divochů od Ernesta T. Setona. Anebo taky Bílého Tesáka, Plavčíků kapitána Bontekoa, Pokladu na ostrově a pár dalších KODovek. Jak se tak dívám, zatím vše, co jsem v tomto odstavci vyjmenovala, vyšlo v edici Knih Odvahy a Dobrodružství. No jo...kvalita se pozná :-D

A když jsem napsala to "ráda se začtu" nepřímo jsem na sebe práskla, že se ke knihám vracím. K těm dobrým, co mě zaujaly, které jsem si zamilovala. A nevracím se jen jednou. Někdy se vrátím hned, jindy myšlenky a příběh vstřebám a pak zjistím, že se vrátit musím abych pochopila zbytek. Nebo se chci vrátit jen proto, že se mi líbí pocit, který ze čtení té knížky mám. Anebo se vracím proto, že potřebuju číst něco oddychového u snídaně, večeře, svačiny a nechci zkoušet nic nového, v tu chvíli se osvě(d)čené hitovky hodí.

Snad nejvíc návratů zažil třetí díl Harryho Pottera (Vězeň z Azkabanu), pak Eldest, ale to jen ty části kdy Eragon putuje se Safirou, Roran mi to promine, ale zas až tak mě nezaujal. K Hobitovi od Tolkiena se taky neustále vracím. Naposled to bylo tehdy, když jsem se rozhodla, že si teda konečně přečtu celou trilogii Pána prstenů. A nebylo to zas tak dávno.

A takhle bych mohla psát donekonečna :-) Uvažuju o tom, že si založím novou rubriku, protože tady toto plkání o knížkách mě baví. Sice čtenářský deník je mou noční můrou, ale to jen proto, že jsem lenoch líná a nechce se mi psát do sešitu děj knížky ve zkratce, když to pak celý příběh buď zdeformuje, nebo je zápis na deset stran.

Příště ahoj u fantasy a sci-fi literatury, které jsem nakousla v předposledním odstavci.

"však vím, už děti jistě pláčou v zemích, kde nechávají děti plakat, a dnes večer vyjdou hvězdy a cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú?"

Komentáře:

1 Modrooká | Web | 23. února 2010 v 19:04 | Reagovat

ačkoliv jsem milovnice knih, a knihovna je pro mě stejně jako papírnictví svatyní, mnoho z jmenovaných klasiků jsem nečetla... moje svědomí mě teď trestá za to i za skutečnost, že vůbec poslední dobou nečtu, pokud nespím a mám volno tak spíš jen ťukám do klávesnice notebooku nebo sleduji filmy a seriály. 

nedávno jsem otevřela Jiráska - F.L.Věka, a najednou takový pocit euforie - PÍSMENKA! 

musím si vyhradit zase čas a číst

2 jakostni | 25. února 2010 v 13:34 | Reagovat

[1]: prý klasici pro mě jsou klasici ti staří "moudří" pánové, které musíme napěchovat do hlavy k maturitě, to jsou klasici ale tady ti, to jsou normální lidi Popravdě, já mám ohromně zanedbanou povinnou četbu, ael ty nepovinné ať už staré nebo moderní autory čtu hrozně ráda.

3 ET | 7. března 2010 v 17:30 | Reagovat

Odkud je ten citát na konci článku? Z tvé či cizí hlavy? To se mi moc líbí!

4 jakostni | 7. března 2010 v 18:13 | Reagovat

[3]: Z mému srdci velmi milé knihy - On The Road od Jacka Kerouaca. Na jaře si ji vždycky znova čtu a vždycky pak mám chuť vypadnout do světa. A pak mě při zemi podrží stativ s foťákem a letos maturitní komise

5 ET | 7. března 2010 v 18:29 | Reagovat

Pokud Jack Kerouac považuje Medvídka Pú za Boha, je na čase se s ním seznámit :) Děkuji za tip