Co si představíte, když se řekne...

...milenka. Schválně, odpovědi mě zajímají, každý má nějakou představu o určitém typu člověka. Když se řekne myslivec, většina z nás si představí chlápka v zeleném, s plnovousem a flintou na rameni. Když se řekne kuchař, tak si spíš představíte někoho při těle, než hubeňoura...ale! :-)

Já si, když se řekne milenka, představím ženu s ideální (zapomeňme, že je to diskutabilní slovo a pojem) postavou - přiblížím to na metr osmdesát centimetrů výšky, vyrovnaného a oku lahodícího poměru mezi ňadry, pasem a boky (dejme tomu, že 90-60-90 není zas až tak od věci). Nohy sahající až na zem, dlouhé, mírně vlnité, blond vlasy se kterými dokáže hodit tak mazaným způsobem, že všechny muže naokolo zasáhne její vůně.

Chůzi má ladnou jako gazela, boky se jí houpou tak krásně, že zhypnotizují každého chlapa v okruhu jednoho kilometru (za špatné viditelnosti) a v okruhu dvou km za viditelnosti dobré. Když promluví její smyslně plné rty ...je to jako kdyby samet měl najednou hlas. A když se dotknete její kůže, máte pocit, že hladíte hedvábí.

A taky má rudé nehty, černé páskové boty na vysokém podpatku, úžasné černé spodní prádlo a přes sebe průhledný župánek...je elegantní a sexy. Přitažlivá bohyně, která kam vkročí, tam svět ovládne, tam jí muži padají k nohám. La femme fatale.

Teď trocha reality, otevřete oči a dívejte se:

Hubená postava v bleděmodrém pyžamu s žirafama se opatrně plíží ztichlým bytem. Našlapuje na špičky a dává ruce před sebe, protože nemá brýle. Vlasy jako vrabčák po koupeli v kaluži, krátké a rozčepýřené. Házet s nima opravdu nebude, protože by ztratila rovnováhu a vyvolala nežádoucí efekt ve formě hluku...a pak by..., no radši na to nechce ani pomyslet.

Dlažba ji pod bosýma nohama studí. Už je u dveří do obýváku, pomalu jimi projde, když tu se z křesla ozve: "Nazdar". To promluvil ten stín...zvláštní, jak dokázal do jediného slova vtěsnat překvapení, rozčilení a půl hodinovou přednášku. "Dobré ráno" špitne bleděmodré pyžamo s žirafama a mžourá slepýma očima ve směru hlasu v křesle. Jednoznačně neovládá situaci.

Pak odcupitá po schodech dolů, zabouchne za sebou dveře a zhroutí se v záchvatu smíchu.

"Byla jsem jak Alenka v Džungli divů"

Komentáře:

1 Lucie Maroszová | Web | 6. února 2010 v 18:15 | Reagovat


Zajímavý a poučný článek
2 Majlík ツ | Web | 6. února 2010 v 18:17 | Reagovat


hezky blog
3 Áťa | Web | 6. února 2010 v 18:19 | Reagovat


:) Upřímně si typickou milenku představuju skoro stejně,až na ty páskové botky... vidím to totiž na bílé botky na jehlách jinak hezkej popis,dokážu si představit i tu "milenku v pyžamu"...
4 jakostni | Web | 6. února 2010 v 18:27 | Reagovat


[1]: mno, ano, poučení z toho plyne...vylez z té postele dřív, než vstane celý byt
5 Kaunaz Isa | E-mail | Web | 6. února 2010 v 23:40 | Reagovat


Já si raději nepředstavuji nic. Představy mají krátkou životnost a zláště tyhle.

Ale toho bílého králíka bych taky rád potkal. Jednou.
6 Áťa | Web | 7. února 2010 v 1:40 | Reagovat


Díky...moc :) A fotka není mojí produkce,je to jakási foutou z DA,která se mi líbila.:)