Tajemství krásy

Chcete, aby vaše fyzická kondice byla na výši? Toužíte po vypracovaných nohou a svalnatých pažích? Vyzkoušejte novou kombinaci…

…ČD a ČSAD! Nasedněte v Brně do rychlíku - směr Bohumín. Odjezd v 16:02. Nejen, že tam možná potkáte famózní, nádhernou a šíleně skromnou ovesnou vločku, ale zažijete, co jste ještě nezažili. Rychlé nasazení policie, jejich průlet vagónem, služebního psa očichávajícího cestující, jako kdyby mu chtěl pokřtít nohavice, ale hlavně, uděláte něco pro vaše tělo.

Cvičební program začíná zvolna. Protáhnete si nohy při šplhání do vagónu. Posílíte ruce, když budete, pod dohledem mladíků v kupé, strkat krosnu nahoru. Proč ji nenecháme na zemi? Protože průvodčí, které umřela rybička a kanárek.

Napínavý příběh plný smrti a neštěstí. Kanárek léta po bytě. Tu se v něm probudí geny prastrýce Ledňáčka a on letem střemhlav zaútočí na zlatou rybičku, která si klidně šílí ve svém kulatém akváriu. Sezobne ji, když tu se v místnosti zjeví paní průvodčí. Chce se před odchodem na šichtu rozžehnat se svými němými přáteli. Tuto průvodčí těší klid a ticho, protože jezdí na trati Brno - Bohumín. Pohled na zlatou ploutev třepetající se v zobáčku ji natolik rozruší, že kanárka-ledňáčka přetáhne kleštičkami na cvakání jízdenek. On na místě umírá.

Usídlíte se mezi otylého pána u okénka a "hustou" holku na druhém sedáku. Od obou si vysloužíte spalující pohled. Zajásejte, první tukové buňky pryč. Následuje zhruba hodina a půl nadskakování, třesení a nečekaných zastavení mezi poli. I v těchto chvílích formujete své tělo. Třesení vlaku vyvolává otřesy svalů, ty se tímto posilují. A jako příjemný bonus navíc, pokud vás tento problém trápí, mizí vaše celulitida.

Pokud ji máte rády/i (genderová korektnost je obousměrná) raději si stoupněte. I v tomto případě posílíte svaly. Obzvlášť ve chvílích, kdy budete zatahovat břicho a vmačkávat se do stěny vlaku, aby kolem mohl projít mládenec s parádní taškou na golfové hole, jež se mu stylově hongá na rameni.

Bylo by nudné, natřásat se celou cestu jen ve vlaku, nemyslíte? Proto procvičte pohyby zápěstí a očí. Již od Kojetína sledujte netrpělivě hodinky. V Přerově přestupujete na autobus směr Vsetín. Idos pravil, že vlak přistane u nádražní budovy v 17:23. Autobus jede z (pět minut vzdáleného) nádraží v 17:35. Dostatek času, že? Nicméně, sledujte své zlaté cibule pravidelně.

Pokud se vám podaří zvedat ruku k očím, co nejčastěji, vysloužíte si titul Nervák roku. (Zde gender neřeším.) Ručička je dnes, stejně jako jindy, rychlejší než vlak vjíždějící do stanice Přerov. Bundu oblékejte rozvážně. Nenatáhnete si svaly. Pokud jste ale dostatečně rozcvičení, nic vám nebrání ve vyskočení, rychlém oblečení bundy, shození si krosny na hlavu a úprku ke dveřím. Tím však cesta vpřed končí. Dalších pět minut stepujete na místě a stále zvedáte hodinky k očím. Konečně stanice.

Nyní následuje jeden z nejtěžších cviků. Otevření dveří. I když je otevíráte až poté, co vlak zastaví, jsou stále zablokované. Musíte zabrat. Nedaří se? Zkuste do nich narazit ramenem. Zajistí vám to opravdu rychlý start při výsadku z vagónu. Přichází takzvaný "nástupištní sprint". Kličkujte mezi cestujícími, kufry, psy, trafikou a zábradlím. Doporučuji stále zrychlovat.

Pozor na mokrých schodech, borci s tretrami jsou ve výhodě. Při vybíhání schodů z pochodu přidejte prvek známý především letcům na hrazdách. Ručkujte po zábradlí. Pozor u létacích dveří. Doporučuji se za běhu k nim otočit zády, batoh ta rána dřevěnou deskou nebolí tolik jako váš nos. Nyní probíhá "halový sprint".

Seběhnutí schodů, vyhnutí se bezdomovcům a policejní hlídce, vyplivnutí plic u první autobusové zastávky a blížíte se k cíli. Autobus již svítí světly. Závěrečný finiš, tři schůdky a zadýchané: "Student ... domů." Gratuluji. Právě jste se stali vítězi ve velkém závodě O jízdenku.

Pohodlně uvelebeni na sedadle, můžete zkontrolovat stav vašeho svalstva, stav kručení v břiše a s láskou vzpomenout na plíce, které jste ponechali v Přerově. A také můžete napsat článek na blog.

Do jakého druhu literatury patří jízdenka? No přece do literatury administrativní…

Komentáře:

1 Sikar | Web | 14. ledna 2011 v 21:56 | Reagovat


Do literatury administrativní, stejně jako zrušovací usnesení, z nichž jsem dneska měl na stole mnohasvazkový román.

Podobné popisy mám někdy chuť také sepsat, ale pak si říkám, že si to ani nechci připomínat.

Ovšem část napsaná kurzívou... ten příběh by to chtělo rozvést...
2 ET | Web | 14. ledna 2011 v 23:15 | Reagovat


Vločko, jako tohle, bomba!
Těžce mi to připomíná všechny naše cesty z výletů, kdy na poslední chvíli doháníme poslední spoj a modlíme se, abychom někde na přestupu v HorníDolní chytli Prahu. Protože jestli by někdo chtěl nocovat v HorníDolní na nádraží, my to nejsme. A předposlední spoj nikdy nestíháme, každej výlet se protáhne o několik hodin. Nechápu to.
3 PK | Web | 15. ledna 2011 v 19:18 | Reagovat


Krásný příběh...až mne občas i zamrzí, že domů nejezdím vlakem, tudíž mi ta nejdůležitější část posilování chybí. Mám pouze mírně namakaná stehna od dobíhání autobusu, popř. šaliny. Vím, je to žalostně málo...
4 ovesná vločka | Web | 15. ledna 2011 v 20:23 | Reagovat


[1]: Takových příběhů běhá kolem plno. Jen mé prsty neběhají po klávesnici, ale třímají propisku (nepíšící) a smolí znaky v cyrilici nebo črtají grafy indoevropských velár. Ať žije staroslověnština.
5 neros-san | 16. ledna 2011 v 13:29 | Reagovat


Tvoje články o cestování mě vždycky pobaví... Jsem díky nim rád, že šaliny jezdí vždycky jinak (což je až podivuhodně přesné) a že na vlaky se nedá spolehnout, pročež je záhodno vždy jezdit až tím dalším (pokud nějaký další vůbec je- v takovém případě stíhat ten dřívější a jet tím posledním. Pokud ten poslední vůbec pojede, protože nikdy nevíš, kdo skočil pod vlak na dvousetkilometrové trase..). Krom toho zatoužím opět někam jet, nebo minimálně podat zprávu o své poslední výpravě.
Nějak není čas...
Ale to chápeme, že ano.
Je nám odpuštěno?
Ano, odpustili jsme studenou vodu a teď nezbývá, než smít ze sebe bláto, které nikde není.
Tenhle komentář začíná získávat ztrátu nejen formy, ale i obsahu, tudíž to bude pro dnešek vše.
Jsem rád, že jsi vynaložila tu námahu a prokrtečkovala ses až ke mně...